Anglický řád lesního rytířstva (Order of Woodcraft Chivalry)
Tadeusz Wyrwalski, Milan Klimánek, Charlotte Jones
Dříve, než začneme popisovat vznik a dějiny anglického Řádu lesního rytířstva (Order of Woodcraft Chivalry – OWC), pohlédněme do doby, kdy v Anglii vznikaly od roku 1908 první skautské družiny a oddíly. Rozvoj anglického skautingu, iniciovaný plukovníkem a pozdějším generálem Robertem Baden-Powellem, který dal skautingu pevnou organizační soustavu, byl poznamenán zkušenostmi tohoto vojáka z burské války, kdy bylo dostatečně jasně rozpoznáno, jaké neocenitelné služby dovedli angličtí hoši prokázat britskému koloniálnímu vojenství a jaké vlastnosti lze cílevědomou výchovou vypěstovat v člověku již v raném mládí. Baden-Powellem založený skauting se od počátku vyznačoval velikým smyslem pro přehlednost, pořádek a disciplínu v organizaci a soustavě stejně jako z něho dýchaly potřebné a účelné vlastnosti kolonizačního ducha, vrozené tehdy každému čistokrevnému Britovi. Pronikavá síla a důslednost, stejně jako jistá uspořádanost ducha, uvyklého vždy logickému a ukázněnému myšlení, byly spolu s komplexně promyšlenou individuální výchovou, směřující k pěstování pocitu služby pro národní celek a občanské odpovědnosti hlavními rysy Baden-Powellova díla, přizpůsobeného naturelu mladého hocha. Skauting, organizovaný od počátku dospělými, byl charakteristický svojí stálostí a jednolitostí, jež usnadňovaly jeho pronikání do jiných zemí. Postrádal však téměř úplně fantastické zasnění, skryté v řádech lesních táborů amerického woodcraftu, když ve skautingu bylo všechno přišito do posledního knoflíku důsledným domyšlením a přizpůsobením praktickému životu, V němž všechno má svoje přesně a vhodně určené místo.
Stranou výchovného programu, podrobně určovaného hlavním stanem anglické skautské organizace, vznikaly v Anglii samostatné ideové proudy, usilující vymknout se ze ztuhlého schématu činnosti skautských oddílů. Pronikání těchto snah bylo ztěžováno dobře zorganizovanou a obratnou činností oficiálního svazu, který sice neomezoval individuální iniciativu v svobodné interpretaci řádů a předpisů svazové činnosti, avšak tuto činnost oddílových vůdců ohraničoval do nepodstatných podrobností, jež nemohly ohrozit pevnou myšlenkovou a metodickou strukturu Baden-Powellova skautingu. Ten sice dokázal ovládnout masy anglické mládeže, když soustředil do svých řad vedle měšťanské mládeže též hochy a dívky[1] z nuzných a zanedbaných čtvrtí anglických měst, avšak stával se tak stále více nositelem ideových a sociálních problémů.
Angličanovi, žijícímu v silně zprůmyslověném prostředí počátku dvacátého století, nepostačovaly časem sebelepší skautské zákony, které nevedly k souladu se životem zdegenerovaným technickou civilizací a citelně poznamenaných procesem morálního a fyzického úpadku. Začínalo být jasné, že skautská praxe nezlepší a nezocelí ducha a tělo současné generace a že v generaci další bude nutno začít od základu. Teorie o postupném zdokonalování duševního a fyzického života v organizacích
- ↑ Na tomto místě nutno říct, že Baden-Powell se zapojením dívek do skautingu vůbec nepočítal. (Poznamenal Keny)
