Pokračování textu ze strany 95
… obavy z ní, vylučování ze společnosti a pocitu zbytečnosti. Byl umožňován odchod mladých lidí z přelidněných průmyslových aglomerací na venkov. Kdo z účastníků těchto táborů našel práci, věnoval obvykle svůj výdělek do společné pokladny. Z doby této hospodářské krize se dodnes zachoval zvyk stolovat před sněmem a po sněmu organizace (Folkmootu) u jednoho stolu, aby se ušetřily shromážděné finanční prostředky. K tomuto stolování patří též country tance, jež jsou mezi členy OWC v oblibě.
V době druhé světové války, kdy Londýn byl těžce zasažen při bitvách s nacistickými leteckými eskadrami, členové OWC spolupracovali na evakuaci tisíců Londýňanů na anglický venkov rovněž do míst, kde bývaly konány předválečné lesní školy OWC.
Hospodářský rozmach po druhé světové válce přinesl Anglii kromě blahobytu a materiálního dostatku též jistý duchovní úpadek, který mimo jiné způsobil odliv členstva z OWC. Průměrný Angličan nepovažuje za potřebné tábořit pod vlastním stanem a připravovat si jídlo na venkovních ohništích – on je plně uspokojován nocováním v hotelích a bungalovech či jede do přírody s karavanovým přívěsem a pokrm si připravuje na propanbutanovém vařiči.
V roce 1990 měla organizace OWC jen 300 členů. Jsou to lidé, kteří jsou si pevně vědomi motivace své činnosti.
V programovém prohlášení (1993) se mimo jiné praví: Jsme malou, ale ideově dobře fundovanou organizací s výchovným a sociálním programem pro obě pohlaví, nepolitickou a bezkonfesijní. Naši členové získávají na woodcrafterské cestě zkušenosti první ruky (first hand experience) a rytířského ducha pro pomoc bližním a učí se mít úctu a porozumění ke všem lidem. Cíl OWC lze spatřovat v slavnostním prohlášení, jež skládají naši členové:
“Odpovědět na hlas světa přírody, vyhledávat v něm prostotu, zdravý úsudek a odvahu. Brát statečně a s radostí životní dobrodružství, pěstovat cokoliv, co přináší krásu a romantiku, a vnášet rytířského ducha do každodenního života.”
Členové OWC vítají každého, kdo cítí sympatie k jejich slavnostnímu prohlášení. Organizace sestává z rodinných skupin, jednotlivých společenství a individuálních členů nebo samotářů. Činnost v průběhu roku zahrnuje weekendové tábory, společná shromáždění a výlety, jakož i dobrodružné výpravy. Každý rok je na různých místech pořádán společný letní tábor.
Organizace vydala v rámci vlastní knižnice The Woodcraft Way Series od roku 1918 na 30 různých ideových a metodických knih a příruček. Některé z nich jsou uvedeny v bibliografickém přehledu na konci této knihy. Kromě toho je členstvo informováno pravidelně vycházejícím čtvrtletníkem Pine Cone.
Styky československých a českých woodcrafterů s OWC se datují od dvacátých let tohoto století. V roce 1926 za pobytu Setona v Anglii účastnil se setkání zástupců woodcrafterských organizaci zahraniční zpravodaj Ligy čsl. woodcrafterů Míla Vavrda, který byl také jmenován čestným členem OWC. Po obnovení práce Ligy lesní moudrosti v roce 1990 došlo k živému písemnému styku, spojenému s výměnou publikací. Byla uskutečněna setkání představitelů obou organizací a realizuje se dohodnutá vzájemná výměna mladých táborníků.
K aktuální situaci v OWC sdělila v únoru 1994 současná náčelní Charlotte Jones následující:
“V současné době máme asi 160 dospělých členů a asi 40 děti do 18 let věku. Asi polovina dospělých a téměř všechny děti se pravidelně zúčastňuje společných akcí, zbytek je ..text pokračuje
