Pokračování textu ze strany 94
… a poctou a jeho udílení náleží rodinám (families) nebo bratrstvům (kindreds). Udílí se jednou ročně na regionálním sněmu (Guild Council) za účasti vůdců (Leaders) a představitelů kmene.
OWC svolává každoročně valný sněm (Folkmoot), obvykle dvoudenní. Na něm podávají účet ze své činnosti dosavadní představitelé OWC a volí se výkonný výbor (Executive Committee members) a tzv. Rada vůdců (Council of Leaders). Podle stávající organizace (1993) jsou členy Rady tito činovníci: náčelník (chieftain), ohnivec (Keeper of the Fire), maršálek (Marshal), zapisovatel (Recorder), strážce pokladu (Keeper of the Purse), hlasatel a velký šatný (Herald and Keeper of the Wardrobe), ceremoniář (Mister of Ceremonies), strážce činů a poct (Keeper of the Honours Tally), mistr zábavy (Gleeman), písmák a archivář (Reader and archivist) a velký táborník a umělec (Camps Chief and Craftsman). Některé anglické názvy těchto funkcí jsou vzaty ze středověkého jazyka. Představitelé kmenů a Rady vůdců užívají na sněmech malebná obřadní roucha.
Přijetí nováčka do kmene a kandidatura na funkci jsou podmíněny složením příslušných zkoušek. Poradní oheň je tabu a nelze ho užít ke kuchyňským účelům.
Znakem OWC je heraldický štít, umístěný na dvou zkřížených, dolů obrácených sekerách. Štít je symbolem rytířství, sekery jsou znamením woodcraftu. Štít pro Anglii je bílý s červeným svatojiřským křížem, štít skotský nese kosý svatoondřejský kříž (bílý na modrém poli) a štít irský kosý kříž sv. Patrika (červený na bílém poli). Členové OWC užívají pozdrav “Blue sky” (Modrá obloha).
Ernest Thompson Seton byl v roce 1921 jmenován čestným náčelníkem OWC a v roce 1926 navštívil organizaci osobně po svém příjezdu do Anglie.[1] Proslovil tehdy na shromáždění v londýnské Whitechapel Road přednášku o ideách woodcraftu. Po ní věnoval svůj čas rozmluvě se zástupci OWC a Woodcraft Folku. Aby překonal počáteční rozpačitost přítomných woodcrafterů, navrhl jim společný indiánský tanec. Měl s sebou indiánský bubínek, jímž udával rytmus tance a angličtí woodcrafteři se tak od staršího již muže naučili pěknému indiánskému tanci.
V roce 1926 okolo tří set zástupců z jednotlivých skupin OWC bylo přítomno na Folkmootu, který se konal v Sandy Balls. Později došlo k údobím ideových otřesů, provázených odchodem jistého počtu členstva, ale byl nadále zachován woodcrafterský charakter organizace.
Když v Anglii došlo v důsledku rychlého rozvoje civilizace k hospodářským problémům a vzrostla nezaměstnanost, zorganizoval OWC tzv. “Grith Fyrd Camps” (Pozitivní mírové tábory), aby se zamezilo demoralizaci nezaměstnané mládeže. Tábory měly po 50 účastnících ve věku 18 do 25 let, pobyt v nich trval 18 měsíců a v této době účastníci žili ze státní podpory pro nezaměstnané. Ti, kteří nepobírali podporu, platili za výživu v táboře symbolickou jednu libru šterlinků týdně. Účastníci byli vedeni k tomu, aby se naučili některému řemeslu či pracovní dovednosti, byly konány polní práce, pěstována zelenina, budovány komunikace a vodovodní síť. Po vybavení turistickou výstrojí a lehkými stany odcházeli mladí lidé v druhé etapě pobytu do terénu, aby získali vlastní zkušenosti ve vztahu ke společnosti a průmyslovým závodům v kraji. Nakonec mohli dobrovolně a nezištně pracovat ve sdruženích, nezbytných pro regionální potřeby, pro něž chyběly fondy, jako v lesním hospodářství, při využití zemědělských úhorů, hašení požárů. Tak byla překonávána demoralizace, způsobená nezaměstnanosti, odstraňovány ..text pokračuje
