Pokračování textu ze strany 19
… toho, čím byla mně osobně mnou objevená myšlenka, vzešlo slunce pro mne. V Emersonovi jsem četl: »Jsi-li z dobrého rodu, odlož své uvažování a svěř se neomezeně svým pudům, a nepůjdeš špatně.« Nyní jsem mohl jasně viděti kraj, kterým jsem tápal. »Jsi-li z dobrého rodu… svěř se svým pudům.« Není-li to celá myšlenka, na níž spočívá demokracie? Instinkty vyspělého lidu jsou moudřejší než moudrost jejich dočasných vůdců. V tom vězí snad tajemství Lincolnovy velkosti. Byl tlumočníkem instinktů velkého národa. Znova a znova se utkával se zákonným jeho vedením, poněvadž cítil, že mravně správné východisko tu bylo, avšak zákon nesprávný. Tak jsem slepě se dotápal své cesty k myšlence, kterou Emerson a Lincoln rovněž žili, že lidské pudy jsou silou, jež stvořila rasu, moudrost všech, kteří byli před námi. Zajisté myšlenka, že tyto Bohem vštípené popudy by byly hříšné, zrodila se z tupé nevědomosti lidského ducha.
Tak dlouhou, tvrdou cestou veden jsem byl k nové myšlence, posléze opravdové úctě ke každému silnému, hluboce zakořeněnému lidskému pudu, k poznání, že pudy jsou mocnou silou pravidelně tvořivou, ale za špatného vedení snad i rušivou, nádherným divokým ořem, jenž musí býti opatřen postrojem a navyknut uzdě, ne však zahuben.
Instinkty se staly mou vlastní duchovní spásou, právě tak jako instinkty byly spásou lidského plemene. Viděl jsem své vlastní chlapectví nyní jasně nazpět. Tvrdili mně a já jsem tomu věřil, že jsem nezbeda. Věděl jsem nyní, že jsem ..text pokračuje
