Pokračování textu ze strany 20
… byl pouze zdravý, normální chlapec, bouřící se proti nezdravému, abnormálnímu okolí.
Pokud se mne osobně dotýče, toto poutníkovo stoupání od zákazu k instinktu jest věcí dávné minulosti. Byl to osobní boj. Bojoval jsem jej na vlastní pěst. zvítězil jsem, avšak osmnáct let svého života žil jsem v soumraku kázání, že nesmím věřiti svým přirozeným a zdravým pudům. Od té doby dostali jsme se k daleko zdravějšímu a jemnějšímu oceňování lidské přirozenosti, avšak vzrostl také dnes do tisíců počet těch, kteří dnes se dívají tváří v tvář problému, který mne vzrušil tehdy – problém přelomu umělkovanosti a návratu k normálnímu a zdravému životu těla a ducha.
Vždycky mne dojímala duchovní pustota oněch prvních osmnácti let mého života, ponížených a znetvořených. Přál jsem si, abych všem chlapcům a děvčatům pomohl k ráznému přelomu věcí, jež já tak pomalu a bolestně jsem zdolal. Více než před dvaceti pěti lety jsem se ptal sám sebe: »Není nějaké cesty, kterou by se zdramatisovalo toto náboženství, tato výchova, tento život v přírodě, který vlastně teprve pro mne znamenal život?« Chtěl jsem pomoci chlapcům a děvčatům nalézti tento rychlý přelom. Rozřešením této otázky byla zálesácká idea.
Hleděl jsem myšlence té dáti přijatelný tvar, když náhoda mne svedla s Rudyardem Kiplingem v Frank N. Doubleday-ově domě.
Kipling vyslechl mou historii s živým zájmem a řekl: ..text pokračuje
