Odešli, ale žijí!
Takového jsme jej znali: jako člověka dobrého, čestného a pravdu hledajícího, neohroženého a odvážného mohl-li pomoci, bystrého v úsudku, rychle se rozhodujícího, nelekajícího se žádných překážek, ochotného podat ruku i odpůrci, ochotného k ústupkům (mělo-li se něčeho docílit), pouze v jedné věci naprosto nesmiřitelného a to ve věcech mravních. V tom směru šel tento “wayseeker” cestou Husovy pravdy, tou měřil své rozhodování a na té založil i svůj soukromý život. Byl to člověk v pravdě zbožný a přímý, jakých není mnoho, takový opravdový křesťan, jehož silné vnitřní přesvědčení propůjčovalo mu vzácnou duchovní smělost a bohatýrství.
Myslím však, že ač zasáhl na mnoho místech jeho hlavní zájem patřil mládeži a otázkám, které se jí ať už přímo či nepřímo dotýkaly. Snad to bylo už jeho údělem, že jí vlastně zasvětil celý svůj život. Patřil ke generaci, která už ve svém nejjemnějším vývinu byla postižena. Ve 14 letech prodělává začátky první světové války a tak jako mnozí z nás odnáší si odtud řadu otevřených otázek, na které odpoví později život sám.
J. Šimsa byl žákem Masarykovým a pamatuji se, jak chodil na náčelnické a kmenové schůzky vyčerpán prací a studiem, jemuž nastavoval noci, kdy byl ještě zaměstnán v soukromé knihovně p. presidenta Osvoboditele za vedení Dra Škracha. Mnoho z tohoto vzácného okolí zúrodnilo jeho duši a vliv Masarykovy filosofie určoval další jeho životní dráhu. Nikdy se těmto ideálům nezpronevěřil, ani ve vězení. Pracoval všude, kde toho bylo potřeba. Od Spartakových skautů práce přes Ligu čs. woodcrafterů, až zakotvil v YMCE kde si nejprve připravil prostředí mládeže středo a ..text pokračuje
