… vysokoškolské. Za spolupráce s prof. Hromádkou a Rádlem řídil Křesťanskou revue. Jeho lesní jméno bylo Sůva, pod kterým psal do Vatry. Do Nár. Osvobození psal pod značkou —i nebo M.K. Na jaře 1927 byla první naše veřejná beseda v Mozarteu. Program byl prací nás všech, ale cítili jsme, že otázka mravního úspěchu či neúspěchu leží na bedrech Sůvových. Večer dopadl dobře, i odezva ve veřejnosti projevená v v novinách, byla nad očekávání, ale Sůva byl z toho týden nemocen.
Kdo zná dějiny anglick. skautského hnutí, pochopí, přirovnám-li jej k Bílé Lišce t.j. Johnu Hargraveovi. Sůva byl však nepochybně výš, protože měl větší rozhled a uplatnil se i světově. Jako delegát YMCY dostal se na sjezdech daleko za hanice republiky, poznal mimo jiné mládež Spojených států a SSSR. Kdo jej veřejně slyšel potvrdí, že to byl vzácný člověk, nadaný schopností přijímat, vidět, srovnávat. Byl, jak my říkáme, “člověk vidoucích očí”.
Válka zastihla Sůvu v plné ilegální činnosti. Bylo ho jako kdysi znát na všech stranách. Už v jeho povaze byl zvláštní rys že rozséval požehnaný neklid. Informoval nabádal, radil, pomáhal. Četné soukromé kroužky po Masarykovském způsobu plnily své poslání. Bylo skoro nemyslitelné, aby jeho činnost zůstala skryta. Snad se vám dostaly do rukou detektivky, v nichž na druhé straně byly zprávy ze světa, zatím co obálka začínala napínavým příběhem. Úřady marně pátraly. Až koncem února 1940 gestapo odvádí Sůvu do vězení.
Je rok 1945. Kus života a utrpení mezi tím. Dachau! Duchem nezlomen, doufající píše rodině dojemné listy. Patří chlapcům, myslí na vánoce, píše “vánoční traktát” o četbě a knížkách. To bylo asi loni...text pokračuje
