Pokračování textu ze strany 107
Nic nezbylo, než utéci do křoví a byl to namáhavý útěk. neboť každý měl na sobě bůvolí kůži a musel se prodrati sněhem, až padl bez dechu k odpočinku za výhodnými, ale nespolehlivými křovisky.
Zatím další vojáci dostihli kmenů, seskočili s koně, zaujali místa za stromy a spustili do Indiánů tak těžkou palbu, že Bodd mohl projeti a uniknouti mezi kmeny bez pohromy.
Indiánský úkryt na vršku byl náhle obklíčen a celý den držen v zničující palbě, ježto jejich postavení nebylo vhodno pro útok.
Poněvadž vojáci nepřinesli ssebou žádných zásob, dal kapitán Wessells, když nadešla noc, zříditi pro oklamání kolem indiánského ležení ohně a dal rozkaz k zpátečnímu pochodu do kasáren.
Řeklo se mi, že plukovník Baxter se usadil s četou deseti mužů na hřebenu svahu, míli na východ od farmy Mrtvého Muže.
Zaměřiv k rozsedlině svahu, tři nebo čtyři sta stop vysokého, týčícího se v údolí dobrou míli od mého hospodářství, viděl jsem čety spěchající do kasáren pro posílení, i plížil jsem se dále k svahu a mohl jsem najednou pozorovati řadu jezdců s koně seskočivších a řadících se podle hřebenu horského.
Jak jsem přijel k úpatí svahu, začala. shora. bouřlivá palba.
Ujížděje na svém koni tak daleko do hor, jak jejich rozsedlinový ráz dovoloval, začal jsem pak pěšky slézati hřeben, ale shledav, že je na tomto místě nepřístupný, obešel jsem svah na východ, abych našel vhodnější místo vzestupu, když náhle byl jsem zaražen, ..text pokračuje
