Pokračování textu ze strany 109
Baxter jel asi deset minut, když byl zaražen dvěma výstřely z pušek za zády, z blízkosti ohně! Ohlédnuv se, uzřel dva muže, ležící na sněhu. Později seznal, že Everett a jeho druh, když se šli ohřáti a přiblížili se na třicet yardů od ohně na ploché mýtině, o které by byli přísahali všichni, že ji prohlédli, najednou objevili Indiána, jenž ležel na kraji a zabalen v starou, špinavou látku, měl docela barvu šedé hlíny, jež zajisté ho skryla při prvé prohlídce. V okamžiku, kdy Indián si byl jist, že je prozrazen, odhodil svou pokrývku a vystřelil dvakráte karabinou, střeliv kaprála Everetta do žaludku a zabiv jej skoro okamžitě a vážně zraniv jeho druha.
Tak poučen, že lidskost tu není na místě a že musí býti sveden boj na smrt i všimnuv si, že „papa“ Lawson se blíží od pevnosti v čele svých lidí, Baxter postavil svoje lidi nahoru podle hřebene, odkud mohli lépe ovládati postavení Cheyennů, a zahájil do nich ostrou palbu — a právě v té chvíli jsem přišel. Přímo po té, co jsem spatřil Indiána, „papa“ Lawson stáhl své mužstvo na úpatí vrchu, dal odvésti koně a kázal vytrhnouti nahoru pěšky — vrhaje jich takto šedesát na jednoho.
Starý Cheyenne udržoval svoji rychlou palbu tak dlouho, pokud mohl. Najednou však viděl jsem jej vystřeliti karabinou třikrát levou rukou, kdežto pravá ruka visela bezvládně podle těla.
Náhle viděl jsem jej klesnouti na půdu mýtiny, bezmocně jako prázdný pytel.
Když jsme přišli k němu, usoudili jsme, že rána, jež jej zabila, prošla temenem jeho hlavy, kdežto dříve byl již čtyřikráte zasažen — jednou do pravého ramene, jednou do levé tváře, jednou na pravé straně a čtvrtá kulka úplně roztříštila jeho pravou pěst.
