Pokračování textu ze strany 110
Zdálo se, že podnikl zoufalý pokus, zmocniti se mých koní, které obyčejně jsem posílal nejbližším kaňonem k západu, poněvadž nesl ještě lasso a uzdu; ale jeho nechráněná potrava tak děsně zmrzla přes noc, že byl úplně neschopen dále cestovati a uvědomiv si, že je úplně bez pomoci, v zoufalství rozdělal oheň, aby se mu dostalo mizerného pohodlí aspoň pro těch pár minut nebo hodin, jež mu zbyly!
Podivná událost pak následovala.
S Lawsonovým mužstvem přišla polní nemocnice, do níž uloženo tělo Everettovo a raněného jeho druha, kdežto tělo mrtvého Cheyenna bylo hozeno do kufru v zádi vozu. Po příchodu do posádkových kasáren plukovník Baxter objevil, že tělo Indiánovo se ztratilo z kufru na krátké čtvrtmílové jízdě do Robinsonu, a poslal zpět šikovatele s pomocným sborem, aby je nalezli. Ale nejdůkladnější hledání podle stopy nemělo výsledku, nenašli nejmenší známky o těle, a co se s ním stalo toho dne, zůstává tajemstvím.
V noci, desátého, dvaapadesát Indiánů bylo pochytáno, přibližně polovička z nich více méně raněných, a třicetsedm bylo zjištěno, že bylo zabito, takže celkem šedesát jich nebylo zjištěno.
Teprve jedenáctého ráno nalezl oddíl kapitána Wesselse uprchlíky, kteří dosud jsouce bez potravy, v sedmý den svého postu nebyli již schopni dále jíti a zaujali pevnou posici ve vysokém lese u Vojenské Říčky na úpatí vrchu, na němž se usadili den před tím, lépe chráněni nyní před ostrým větrem.
Opět byla na denním pořádku střelba na daleký dostřel, poněvadž útok byl by zbytečnou smělostí.
Za ten den Indiáni docílili toho úspěchu, že zabili koně na holé straně vrchu, tři nebo čtyři sta yardů od svého stanoviště. Jezdec stěží vyvázl životem.
