Pokračování textu ze strany 111
Místo, kde kůň padl, bylo tak otevřené, že zdechlinu nechali, kde padla. Když kapitán Wessels dal večer rozkaz zpátečního pochodu do kasáren, zdechlina poskytla první potravu těmto ubožákům po sedmi dnech!
Že jejich srdce bylo silné jako dříve a že jedinou jejich potřebou byla fysická síla, ukázaly nejbližší dny.
Dvanáctého leželi, jedli a odpočívali, a když třináctého Wesselsovo vojsko se vrátilo, aby útočilo, Indiáni byli nalezeni šest mil dále na západ, dobře zabarikádováni na hřebenech Kloboukové Řeky, a náhodou zase se srazily hlídky, při čemž dva vojáci byli raněni.
Ten den byla uvedena v činnost dvanáctiliberka, napoleonská puška, a čtyřicet salv granátů bylo hozeno do indiánských posic, aniž je rozptýlilo.
Tentýž den kapitán Wessels a plukovník Crawford a Hardie vylezli k zákopům s tlumočníkem a zvali Cheyenny, aby přivedli své ženy a děti, slibujíce jim ochrany a přístřeší. Laciná krádež! byla jediná odpověď.
Uváživ, že Indiáni nyní dospěli do dobytčího kraje, kde by mohli zabíjeti kořist a sami se vydržovati, kapitán Wessels dal dopraviti povozy, plachty a zásoby, aby mohl obklíčiti indiánské posice v noci, a kdyby se posunuli dále, tábořiti na jejich stopě.
Ještě tu noc byli obklíčeni, ale za svítání čtrnáctého plukovník Crawford objevil, že zarputilý nepřítel opět se prodral řídkými liniemi a zaměřil jihozápadně podle vysokých svahů, jež lemují jižní cíp zátočiny Kloboukové Řeky.
Šest dní převládala na obou stranách stejná taktika; Indiáni byli denně pronásledováni potyčkami za ..text pokračuje
