Pokračování textu ze strany 113
… jaký člověk si ho zaslouží — vyskočili ze svých opevnění a ozbrojení jeden prázdnou pistolí a dva noži, zběsile útočili na vojsko!
Tři muži útočili na tři sta!
Padli rozstřílení na kusy jako lidé, kteří se dostali do křížové palby.
A tak bylo po boji.
Malá mýtina byla jatkami, když vojsko odcházelo, dvacetdva mrtví a devět živých a z živých všichni kromě dvou (žen) těžce raněni!
To bylo vše, co zůstalo ze šedesáti nespočetných po boji u Fort Robinsonu mimo pět nebo šest mužů, mezi nimi náčelníka Tupého Nože, jenž byl odříznut od hlavní tlupy v boji prvé noci a utekl k Siouxům.
A mezi Ogallala Siouxy potom žil, dokud nezemřel, Tupý Nůž, mrzutý a mlčenlivý jako sfinga nebo němý člověk; přemýšleje o křivdách na něm spáchaných; proklínaje osud, že nedopřál mu výsady zemříti bojuje s vlastním lidem; sedě sám po hodiny na hřebenu Raněného Kolena, týčícího se vedle jeho teepee a zíraje toužebně přes širé pláně Špatné Země k čisté modré čáře na severozápadním obzoru, jež značila starý jeho horský domov v Černém Lese.
