Pokračování textu ze strany 45
… láska ženy zachová ji mladou a na vždy kvetoucí. S výkřikem sklonil se před ní, a ačkoliv byl starý a slabý a ošklivý, ačkoliv byl falešný a provinil se na ní a zapomněl na ni — jako každá žena rozepiala náruč jemu vstříc, neboť nebyl otcem jejích dětí?
Ale Sagalie Tyee (Všemohoucí) promluvil s nebes a Jeho slovo jest zákonem všem lidem, všem plemenům. „Nebude již tvojí, Lovče!“ promluvil hlas. „Byl jsi nevěrný. Ona byla věrna. Nevěrnost se nemůže snoubit s věrností, faleš nemůže se snoubit s upřímností. Já, Sagalie Tyee, vládce nebes a země a moří, vezmu ji a její děti tam, kde její mládí a krása a smích navždy bude vyčítat tvému nezdárnému srdci. Nikdy nezestárnou a nestanou se ošklivými, a ona se svou chromou nohou stane se nejkrásnější a nejněžnější bytostí. jakou jsem kdy stvořil. Dívej se na jitřní oblohu. Ó Lovče dvojí tváře, dvojího srdce, a při prvém úsvitu vycházejícího slunce uvidíš sedm dokonalostí. Krásu, Něhu, Smích, Mládí, Věrnost, Lásku a Pravdu — sedm slavných milostí, které jsi zradil, zavrhl!“
Ráno starý lovec vyhledal chýši Kah-lo-činu. Byla prázdná, ale proti zlatu vycházejícího slunce zvedla se družina sedmi labutí jako úběl bílých. Vznášely se chvíli nad ním, pak rozlétly se na jih. V zoufalství své samoty díval se na milostný jejích let; naslouchal v zoufalé bolesti svého srdce jasnému, divokému, písklavému smíchu, jenž se táhl za nimi jako zvuky vzdálené flétny; jeho zestárlé zraky se dívaly a dívaly na těchto sedm krásných ptáků, kteří pluli na svých křídlech jako hedvábné plachty a jejichž nohy brázdily oranžovou čáru na modré jitřní obloze. Sklonil pak svou hlavu — poněvadž věděl, ..text pokračuje
