HISTORIE TVRDÉHO SRDCE.
Bouře, jaké nebylo pamětníka, přepadla indiánskou. vesnici. Jedna dívka dorůstající v ženství, zbavena byla celé rodiny, Všichni byli mrtvi, kromě ní. Ve vesnici neměla, příbuzných, zůstala sama ve světě. Dobří přátelé pochovali mrtvé a velmi mnozí žádali dívku, aby šla a žila s nimi, ale ona odepřela všem. „Musíš jíti a žíti s někým“ řekl náčelník. „Je neslýcháno, aby mladá dívka žila samotna. Nemůžeš žíti samotna! Jak pak by sis opatřovala živobytí? A pomysli, co lidé by tomu řekli, kdybys tak učinila, měla bys hnedle špatné jméno.“
„Mluví-li lidé špatně o mně, nemohu za to,“ řekla dívka. „Však časem vezmou špatná svá slova. zpět. Rozhodla jsem se tak učiniti a najdu již cestu, jak se uchráním hladu.“
Tak žilo děvče samotno v chaloupce, kterou rodiče vystavěli, bez družky, vyjma své psy. Ženy z tábora často ji navštívily a donesly jí maso a jinou potravu, ale žádný muž, ani mladý ani starý, nikdy nepřišel a nesedl k jejímu krbu.
Jeden nebo dva to zkusili, ale jen jednou, poněvadž jim prostě vysvětlila, že si nepřeje společnosti muže. Tak jinoši pokukovali po ní zdaleka, a prosili bohy, aby obměkčili její srdce. Byla svižnou dívčicí, uměla krušně a neúnavně pracovat; není divu, že muži cítili k ní lásku, a není divu, že ji nazývali „Tvrdé Srdce“.
Jeden mladý muž, Velký Los, syn velkého náčelníka, miloval osamělou dívku tolik, že byl skoro zmámen bolem a touhou po ní. Nikdy s ní nemluvil, věda, že odpověď byla by taková, jaké se dostalo ..text pokračuje
