Pokračování textu ze strany 48
… všem ostatním. Ale nemohl si pomoci a chodil vždy tamtudy, kde jej mohla viděti. Když pracovala na svém malém lánku bobů a obilí, sedl si na pokraj řeky nedaleko. Šla-li do lesa na dříví, ubíral se týmž směrem, často ji potkal, stopuje ji, ale vždy šla kolem něho s očima sklopenýma, jakoby ho nechtěla viděti. Často, v noci, když celý tábor skoro již spal, Velký Los vykradl se z chýše otcovy, uchopil měchýř na vodu a nabíral znova a znova vodu u řeky, aby zalil všechny záhony zahrady Tvrdého Srdce. S nasazením vlastního života šel sám do rovin, kde Siouxové se vždy proháněli a lovili. Ráno, když Tvrdé Srdce se vzbudila a vyšla, nalezla u vchodu visící kus masa a kůži z bůvola nebo nějaké červené zvěře. Lidé si o tom vypravovali, divíce se, kdo to udělal. Věděla-li to dívka, nedala to na sobě znáti, vždy přejdouc kolem mladého muže, jakoby nevěděla, že taková bytost je na zemi. Několik podlých a zlých lidí zlomyslně namítlo, že neznámý ochránce je asi dobře placen za své úsluhy. Ale každý je vždy odmítl, poněvadž dívka měla mnoho přátel, kteří věřili, že je dobrá.
V třetím roce osamělého dívčina života svářili se spolu Mandanové a Arickariové, a nastal zmatek, poněvadž obě strany si navzájem kradly koně a zabíjely a skalpovali každého, koho našly lovícího anebo putujícího v kraji mimo záštitu vesnic. Bylo to pro dobré lidi velmi smutné. Oba kmeny byly dlouho přáteli. Mandanští muži oženili se s arickarijskými ženami a mnozí arickarijští muži měli mandanské ženy. Bylo strašné viděti skalp snad příbuzného přinesený do tábora. Ale co mohly ženy dělati? Neměly hlasu na radě, a vždycky se bály říci, co si myslily. Ale ne tak Tvrdé Srdce. Každý den obcházela ..text pokračuje
