Stránka:indian 1923.djvu/54

Z thewoodcraft.org
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 53

„Byl bych ji vzal, kdyby byla chtěla,“ odpověděl, „ale ona není pro mne. Říkám ti to upřímně. Byla mi matkou, nic více, nic méně. A ty,“ pokračoval, „žádal-lis ji kdy, aby byla tvojí ženou? Nikoli? Tedy jdi nyní, právě nyní a učiň tak.“

„Bylo by to marno,“ řekl Velký Los smutně. „Mnozí ji žádali a odvrátila se vždy od nich.“

„Viděl jsem mnoho, když jsem ležel nemocen v její chatě,“ pokračoval Arickariec. „Viděl jsem, jak se dívala na tebe, když jsi seděl mluvě se mnou a její oči byly tenkrát tak krásné. A viděl jsem, jak byla neklidna a chodila ven a dovnitř, ven a dovnitř, když jsi nešel dlouho. Když to žena dělá, znamená to, že tě miluje. Jdi a požádej ji.“

Rozešli se; Velký Los se vrátil do vsi. „Nemůže být,“ myslel, „aby tento mladík měl pravdu. Nikoli, to nemůže být.“ Což nebyl jí tak blízko celé zimy a léta a nikdy se naň nepodívala a neusmála! Přemýšleje takto, šel dál a dál, až shledal, že je před vchodem do jejího obydlí. Uvnitř slyšel někoho naříkati. Nemohl nabýti jistoty, kdo to je, hlas byl příliš temný. Nehlučně a opatrně vstoupil a odhrnul kůži na dveřích. Tvrdé Srdce seděla tam, kde jí naposled viděl, před uhasínajícím ohněm, plášť majíc přes hlavu a naříkala. Přikradl se od dveří a sedl si vedle ní, skoro těsně, ale neodvážil se jí dotknouti. „Tvrdé Srdce,“ řekl, „Velké Srdce, nenaříkej.“

Ale ona jen prudčeji naříkala, když slyšela jeho slova a on byl zmaten, nevěda, co má dělat. Po chvilce se přiblížil a otočil rámě kolem jejího; nezdráhala se, i strhl jí plášť s tváře. „Řekni mi,“ řekl, „proč naříkáš?“

„Poněvadž jsem tak samotna.“

..text pokračuje