Pokračování textu ze strany 52
… Všechny ostatní ženy se radovaly z mých slov, ale byly zastrašeny a neosmělily se mluviti za sebe. Já mluvila a nebála jsem je, ježto nikdo nemohl mne zakřiknouti. Pomohla jsem tobě, nyní pomoz ty mně, pomoz ženám, pomoz nám všem. Až se dostaneš domů, řekni, čeho se ti tu dostalo a mluv vytrvale pro mír.“
„To udělám,“ řekl jí Arickariec, „Až poznají vše, cos učinila pro mne, náčelníci budou poslouchat. Jsem si jist, že rádi nechají této války.“
Noc potom, když Velký Los vstoupil do chýše, nalezl muže sedícího. Po jeho boku ležely jeho zbraně a malý pytlík s potravinami. „Čekal jsem na tebe,“ řekl. „Nyní jest mi dobře a rád bych odešel domů dnes v noci. Provedeš mne ohradou? Promluví-li někdo, můžeš jim odpověděti a nebudou podezřívati, že nepřítel prošel.“
„Půjdu s tebou, to se rozumí“ řekl mu Velký Los. Na to vstal, přehodil svůj luk a toulec, vak s potravou a zvedl svůj štít. Tvrdé Srdce seděla klidně naproti posteli, dívajíc se přímo do ohně. Velký Los se k ní obrátil: „A ty?“, ptal se. „Jsi také připravena?“
Neodpověděla, ale přikryla si tvář svým šatem.
„Jdu sám,“ řekl Arickariec. „Vyjděme.“
Vyšli, šli vesnicí, ohradou a napříč k lesu, kde se zastavili.
„Šel jsi dost daleko, řekl Arickariec. „Půjdu dále sám odtud. Byl jsi dobrým ke mně. Nezapomenu toho. Až přijdu domů, budu se přimlouvati za mír obou kmenů. Doufám, že se ještě shledáme v přátelství.“
„Počkej,“ řekl Velký Los, když muž chtěl jíti, „musím se tě ještě něco zeptati: Proč jsi nevzal Tvrdé Srdce s sebou?“
