Pokračování textu ze strany 10
… opatrné přikývnutí. I spokojil jsem se s tím, předpokládaje, že tito představují dav. Pak se slovy: “Pamatujte tedy, příští pátek po škole,” jsem odešel, abych vykonal přípravy.
Všechny stany, čluny, kanoe byly dány do nejlepšího pořádku. Byly opatřeny postele se slamníky, hojnost paliva, různé nářadí ke hrám a dostatek dobrého jídla byl zajištěn — nejen pro dvanáct hochů, které jsem viděl, ale pro osmnáct nebo dvacet, kteří by mohli přijít. Posléze jsem si opatřil také muže k vaření a výpomoci. Všechno bylo připraveno na čtvrtou hodinu odpolední v pátek.
Kuchař a já jsme čekali, avšak žádný hoch nepřicházel. Čtvrt na pět, a ani jeden chlapec. Půl páté — nikoho tu. Tu kuchař, kterému se ten žert nelíbil, pravil: “Povídám vám, z těch kluků mít radost nebudete. Jediné dobro, které byste jim mohl prokázat, by byl řemen, který by dobře přilehl na patřičné místo.”
”Nikoli”, řekl jsem, “to jsem viděl zkoušet vícekrát a nikdy jsem neviděl, že by z toho vzešlo něco dobrého.”
Čekal jsem, stávaje se stále nervosnější a neklidnější.
O páté hodině se náhle u hlavního vchodu strhl rámus a smích a chlapci přicházeli všichni společně — ne dvanáct, které jsem viděl, ne patnáct, které jsem pozval, ne osmnáct, pro něž jsem se zařizoval — ale čtyřicet dva, ..text pokračuje
