Pokračování textu ze strany 15
“Ano, já. A právě teď,” povstal jiný silný hoch, statný výrostek, avšak jiného ražení.
“Výborně,” zvolal jsem. “Jsem rád, když to vím. Teď to nebudeme zkoušet, ale někdy jindy.”
Nyní jsem předvedl oba před voliče. Martin dostal snadno většinu; jeho vůdcovství bylo nesporné. Ó, jak mi srdce skleslo, když se jednalo o Hank Martina. Byl to šestnáctiletý ramenatý hoch s hranatou sanicí, šedýma očima, silný jako mladý býk, energický, samostatný a nebojácný — byl by mne mohl poraziti v prvním kole. Byl to však “nejhorší kluk z kraje”. Byl všeho darebáctví schopen, jeho činy už přestávaly býti klukovskými výstřelky, začínaly být zločiny. Jeho otec byl majitelem krav a Hankovým zaměstnáním bylo obcházeti s mlékem: To mu dalo mnoho příležitostí k darebnostem, které si nedal ujíti, Docela dobře jsem věděl, že Hank byl ten umělec, který mi pomaloval dveře. Děsil jsem se Hanka Martina. Nyní nesporně byl zvolen vůdcem družiny. Vládl po svém božském právu a stejně nebeském právu. Chtěje své politice zůstat věren, musím ho získat pro sebe.
Obyčejně se stává, že “zlí” hoši jsou prostě dobří hoši, překypující silou nebo svedení s dobré cesty, kteří předstírají, že jsou jiní než vlastně jsou, a chcete-li je ovládnout, musíte je přimět k tomu, aby odložili svou masku.
Doufaje, že tomu tak může býti v tomto případě, vzal jsem Hanka stranou a řekl: “Podívej, Hanku, kamarádi tě zvolili Velkým Náčelníkem kmene. Pamatuj, že to není pouze pro dnešek a zítřek a nejbližší dny. Chceme si udržet kmen ..text pokračuje
