Pokračování textu ze strany 10
Na těchto zkušenostech byly vybudovány oba prázdninové tábory v Hostivaři a v Jinonicích. Nové možnosti práce zasáhly i do osvědčené organisace prázdninové osady libeňské družiny ve Volarech, která zřídila si menší tábor o 6 stanech — jenž velmi obohatil obvyklý program osady.
Řád tábora (dle Komenského: Řád je duší všech věcí, jak vážných, tak hravých) určoval jasně všecku činnost a vzájemný poměr náčelníků, vedoucích učitelek i dětí. Přirozená dětská představivost a touha po romantice, pedagogicky usměrněná, vytvořila v duchu táborového řádu zcela zvláštní soustavu pravidel kolektivního života. Pro tělesné ozdravění dětí věnováno dostatečně času odpočinku. Noční klid trval 9—10 hodin, přísně dodržovaný polední klid 1½ hodiny. Dětem se stal pravidelný polední odpočinek samozřejmou potřebou.
Obratné střídání činností nepřipustilo vůbec, aby se děti nudily, naopak podněcovalo děti k samostatným osobitým projevům a ušlechtilé závodivosti ve hře i v besedování. Povinnost konání služeb pro dobro celku vychovávala k čestnosti, obětavosti a pospolité družnosti.
Den v táboře počínal vesele budíčkem o ½7. hodině — zpěvem, hrou na housle nebo gramofonovou hudbou. Po pozdravu následovalo ranní cvičení 30minutové, mytí, snídaně. Do 8. hod. byl uveden celý tábor do pořádku, stany i lůžka vyvětrány, provedeny přehlídky pořádku ve stanech a zdravotního stavu dětí. Pak byla porada náčelníka s učitelstvem o denním programu — který byl pak vyhlášen ve sněmovním kruhu. Do oběda zaměstnávaly se jednotlivé kmeny samostatným zaměstnáním: na hřišti, na vycházce přírodou, v táboře. Zaměstnání v táboře bylo rozděleno na táborovou stráž (která bděla nad udržováním pořádku, střežila společný majetek), na službu (pomoc při hospodářství) a na práci v lesní dílně.
