Henry David Thoreau a jeho vliv na utváření woodcraftu
„Myslím, že bych si nedokázal zachovat fyzické ani duševní zdraví, kdybych nestrávil alespoň čtyři hodiny denně ... toulání m po lesích, kopcích a polích...“ napsal v eseji „Chůze“ americký spisovatel, básník, amatérský přírodovědec a filosof Henry David Thoreau (1817–1862). Uvedený citát je jedním z mnoha příkladů, proč tento literát a jeho myšlenky dodnes slouží jako jeden ze zdrojů inspirace woodcrafterského ideálu. Bylo tomu tak ale vždy a od začátku?
Zakladatel woodcrafterského hnutí Ernest Thompson Seton (1860–1946) se o žádném Thoreauově vlivu na utváření svých idejí nezmiňuje, i když si lze jen těžko představit, že by jeho dílo vůbec neznal. Oba spisovatelé měli i leccos společného, zejména bedlivé pozorování přírody, ačkoliv Setonovým příběhům o zvířatech někteří kritici – zejména John Burroughs (1837–1921) – vytýkají údajnou bujnou fantazii a odkazují je do říše pohádek. Thoreau se sice nikdy nezabýval výchovou mládeže, ale jak u něho, tak u Setona zaznívá názor o prospěšnosti pobytu v přírodě nejen pro zdraví, ale i pro duševní rozvoj člověka, pro nějž je však nutná i manuální činnost.
„Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem k základním skutečnostem života, a vyzkoumat, zda bych se mohl naučit to, čemu mě život má učit, a ne abych teprve až budu umírat, seznal, že jsem vůbec nežil.“ dočteme se v Thoreauově nejznámější knize Walden aneb Život v lesích, která poprvé vyšla v roce 1854. Seton ji pravděpodobně nečetl a pokud ano, neudělala na něho takový dojem, aby se o ní zmínil jako o jednom z filosofických základů svého woodcraftu. V českých zemích vyšel Walden již v roce 1902 u nakladatele Jana Laichtera v překladu Zdeňka Franty. Pro zajímavost uveďme, že to byl teprve druhý překlad tohoto díla na světě. O rok později napsal nejslovutnější český literární kritik všech dob F. X. Šalda (1867–1937) v nadšené recenzi: „Kniha jeho vypisuje experiment, kterým chtěl rozřešiti otázku, ,nedaly-li by se výhody života civilizovaného spojit s otužilostí divocha‘. Chtěl žíti vůbec životem stupňovaným a zmnoženým, směstnati v rám prostoru a času, který vyplňují lidé stěží a s únavou jedním planým a řídkým životem, životů několik, a to hutných, jadrných a radostných. (...) Jde do lesů vyzkoušet a ospravedlnit život, a tím, že se mu svěřuje s prostotou a důvěrou, odkrývá život před ním dobrovolně své krásy a svá tajemství...“
Zakladatel české „lesní moudrosti“ Miloš Seifert (1887–1941) se na rozdíl od Setona nechal Thoreauovým dílem inspirovat silně. V roce 1920 ve své junácké příručce Přírodou a životem k čistému lidství věnuje waldenskému filosofovi 2. část první kapitoly nazvanou „Henri [sic] David Thoreau: Průkopník našeho ideálu“. V ní zdůrazňuje mimo jiné Thoreauovu neustálou snahu o zdokonalení sebe sama, která je jedním ze základních kamenů woodcrafterské výchovy: „Sám býti celým člověkem, bylo jeho nejvyšší touhou. Jeho život byl určen sebevýchovou. Vše mu sloužilo jen k tomu, aby sám sebe zlepšil a zbudoval. Sebevýchova a sebepoznání stanovily jeho poměr k bližním, z nichž nikdo nemohl být špatnější než on sám. (...) A poctivost sebevýchovy jeho ho vedla k činu, jenž ho teprve dělá tím jedincem, jehož uctíváme.“ Jak je vidět, spatřoval Seifert v Thoreauově životě dokonalé naplnění Setonem popisovaného woodcrafterského „stoupání na horu“.
O čtyři roky později (1924) v Seifertově novém překladu opět vyšel Walden, tentokrát jako svazek č. 6 v edici, jež nesla přímo název Knihovna Walden a kterou vydával woodcrafter Bohumil Z. Nekovařík. (Další knihy této edice pak tvořila Setonova díla.) Co se slova Walden týče, to bylo v historii československé a české Ligy lesní moudrosti použito pro pojmenování několika tábořišť a chat a posloužilo i jako název pražského woodcrafterského kmene.
V roce 1925 vydal Jan Laichter opět v překladu Zdeňka Franty výbor Thoreauových esejů Toulky přírodou a pohledy do společnosti. Ten obsahuje kromě dnes již kultovní „Chůze“ a dalších na přírodu orientovaných textů také několik Thoreauových společensko-kritických a politických esejů, k nimž patří např. „Občanská neposlušnost“, „Život bez zásad“ či „Obrana kapitána Jana Browna“. Asi nejvýznamnější z nich byla a dodnes je „Občanská neposlušnost“, kterou Thoreau sepsal (původně pod jiným názvem) na základě svého činu z roku 1846, kdy byl zatčen a uvězněn za to, že odmítal zaplatit daň z hlavy vládě, která vede nespravedlivou válku s Mexikem a toleruje otroctví. Z vězení byl sice druhý den propuštěn, neboť daňový dluh za něj ..text pokračuje
