TERAPIE NÁVRATEM
Dlužím trpělivému čtenáři jedno vysvětlení, aby při nesnadném čtení mých řádků nenabyl dojem, že ztrácí čas nepodloženými úvahami.
Jsem původním povoláním pedagog, celých 40 let jsem vyučoval, nejdříve na základních školách, potom nepřetržitě 30 let na vysoké škole. Poznal jsem bezpočet mladých lidí. Snad je i důležité, že filosofii, psychologii a pedagogiku jsem “stihl” vystudovat dříve, než tyto obory nehorázně zdeformoval totalitní režim komunismu po r. 1948 — je smutné, že v zemi Komenského se v pedagogice prosazovalo jediné božstvo – Makarenko! Značnou část své universitní publikační činností jsem zaměřil na výchovné cíle, výchovné a etické cíle jsem preferoval i ve své výuce před cíli úzce odbornými.
Snad tedy mám jisté oprávnění vyslovovat některé své názory na výchovu člověka od mládí do pozdního věku. Existují dnes u nás “Univerzity třetího věku”, kam chodí poslouchat přednášky nemladí lidé, většinou po šedesátce, ale i osmdesátiletí a starší, kteří chtějí zůstat aktivní a duševně činní co nejdéle. Heslo “woodcraft je výchova člověka od 4 do 94 let” nemusí tedy být jen pěkným sloganem! Jde jen o to, jak ho co nejlépe, nejúčinněji a nejrozumněji naplňovat. Jak co dělat.
Jsou zkušenosti, které člověk získá jedině celým životem. Ještě před deseti, dvaceti lety bych snad nebyl napsal to, co napíši teď; nyní to napíši z hlubokého, upřímného přesvědčení.
Nikdo nepochybuje o tom, že lidstvo churaví, především psychicky. Mladý, energický, sebevědomý člověk si to většinou ještě neuvědomuje, ale už i v jeho generaci se objevuje hledání všeplatných léků, hledání terapie. Lidé se pudově chytají kdečeho: všimněte si “stádního” pudu různých skupin a kolektivů. Člověk se cítí bezpečnější – a je-li morálně labilní, nachází svůj pocit jistoty třeba v bandě. Hledání osobního štěstí se snadno mění v sobecké prosazování zájmů na úkor druhých. Tam, kde není a neplatí žádný ušlechtilý mravní kodex, tam bývají i úchylky přijímány jako norma. Jsme dnes smutnými svědky např. v oblasti sexuologie, jak pochybeně interpretované “právo na vyžití člověka” a snaha moderního člověka najít jakousi terapii stůj co stůj v “uvolnění všech zábran a bariér” vede i k respektování ..text pokračuje
