Pokračování textu ze strany 20
Táboření stane se jednou národním požadavkem, zejména školy budou v létě jen v přírodě, a pak budou stát i město muset se starat o reservace k zřizování táborů. Místo dnešních hřišť pro kopanou, jimiž oplývá každá vesnice, mohli jsme už míti mnoho krásných parků pro děti.
3. Samospráva za vedení zkušených. Kázeň zvenčí je ubohostí, když můžete míti kázeň vnitřní. Tábory jsou samosprávné. Každý člen má hlas ve veřejných záležitostech. Nežilo nikdy několik chlapců pohromadě v družině, aniž by neuznali potřebu vůdce. Zřízení táborů (a i pracovních družin v městě) je kmenové. Je to stará, patriarchální forma, již nacházíme u všech starých národů, zvláště slovanských. Založeno je to zřízení na občanských ctnostech, úctě ke stáří, ke zkušenějšímu, a přec je naskrz demokratické, svými sněmy a svým společným úsilím za nejvyšším ideálem.
4. Kouzlo táborového ohně. Co by byl tábor bez ohně? – Oheň v přírodě, jasný, plápolavý oheň, kolem něhož scházejí se lidé stejně smýšlející, působí magickým kouzlem. Mizí přetvářky, každý tu sedí s nahou duší. Zde se uzavírají nejhlubší svazky mezi lidmi. Zde rodí se pravé bratrství.
5. Woodcrafterský program. Ujasnivše si, že lidskost, nikoli učenost, jest ..text pokračuje
