Pokračování textu ze strany 47
… tam je woodcraft. Nesešli se a nesdružili ti lidé naprázdno, pracují, usilují o velký ideál, nejkrásnější ideál – osobní dokonalosti, ideál býti zrcadlem božství. Scházejí se a sněmují – a jistě, že se ptají navzájem: Kolik jsi získal orlích per?
Mnohému se bude zdáti, že zavádíme systém zkoušek.
Problém zkoušek jest zajisté problémem školy.
Ale zkouška a zkouška, to jest velký rozdíl. Dnešní školy jsou školy mechanických zkoušek. Žák memoruje a odříkává. Tyto odříkávací zkoušky a tyto školy pro zkoušky a pro klasifikaci jsou morem mládeže. Jsou zločinem na dětství. Musíme se proti nim přísně postaviti. Ony, zvláště tak zvané maturitní zkoušky, jsou zdrojem onoho nemravného systému, kterému dnes se říká škola a který je pozlátkem nespravedlnosti, křivd, od mládeže zas neupřímnosti, povrchnosti a zlomených charakterů. Bez discipliny, bez trestů by to nešlo. Bez umělého podněcování a hrozeb (známky) by nic učitelé nesvedli. A škola ta zabíjí zájem, vychovává povrchní polointeligenci.
A přece ví každý učitel ze zkušenosti, že zkoušek nelze úplně zavrhnout. Že dokonce si jich žáci přejí, že je těší, že zkoušky podporují úsilí studia.
A tak přicházíme k názoru, že zkoušky vlastně ani tak žádoucí nejsou, jako měřítko, kterým ..text pokračuje
