Pokračování textu ze strany 49
Věci života a ne škola vytržená ze života. Tak jak se žijí a jak vzbuzují bezprostřední zájem. Vše z vlastní iniciativy a vše radostné.
Tu je meta – dosáhl jsi jí? Najdi si znalce a pověz mu, co jsi poznal neb si osvojil. Snad přijde a zeptá se sám. Uzná ti tvou znalost, bude ti svědkem tvého rozvoje. Můžeš se na něho kdykoliv odvolat. Získal jsi orlí péro, on ti to potvrdí.
Nikoli tedy zkouška na objednávku, nikoli předpis a vyhovění mu, ne závod o pocty a diplomy, ale život se svou tvůrčí radostí, činností, dospíváním.
Vrcholná zásluha této metody je, že ukázala, co tvoří primitivní široké vzdělání, jak ho dosíci a jak je měřiti. Výkony jednotlivé, zcela určité, cenné pro život, jsou zkouškou zdatnosti. To jsou tvá „orlí péra”. Podle počtu tvých „orlích per“ možno tě posuzovat jako člověka.
Jestliže žiješ v kmeni woodcrafterském uprostřed druhů stejně nadšených, stejně milujících věci pravdivé a krásné, pak jistě budou ti orlí péra nejen výrazem symbolickým, ale i skutečností, kterou se vykážeš před ostatními. Neboť takový je život, že chce projev a ne utajení v sobě samém. Takový je život, že raduje se ze vzrůstu, nejen svého, ale i druha. To tam, kde je láska. Jak by mezi woodcraftery nebyla?
