Pokračování textu ze strany 53
Odpověď na výtky tyto jest: což bude-li zkouška kusem života, pouze přehlédnutým, uznaným a tím vstupovati v soustavu orlích per?
Zkoušky třeba dle Badleye z Bedales-ské školy rozlišit jako zkoušky inteligence, vědomostí a schopností. Místo maturit by lépe vyhovovaly zkoušky inteligence. To jsou zkoušky, jež nejsou násilím ani na rozumu ani na citu studentově. Zkoušky inteligence, jak už jsem poznamenal, woodcraft plně uznává. Ostatní zkoušky žádají si, aby přišly v pravý čas a pravým způsobem. Tají se v nich nebezpečí „zúžiti obzor studentův a zabíti čas jeho i učitelův“. Chtějí „přímý úspěch” a to ve výchově bývá nesmyslem. Svádějí k práci za odměnu a to je nepravý motiv výchovný. Vnucují nebezpečí pasivní mysli – což je protivýchovné. Leč toho všeho není ve woodcrafterské výchově, neboť zde není oné pasivnosti, oné násilnosti, onoho úzkého výkrojku vědění, nejde tu jen o vědění, spíše o ovládnutí překážek a o schopnosti, nesměřuje tato výchova k rychlému úspěchu, ale dokumentuje pouze rozvíjející se život.
Lesní Moudrost odstraňuje výtku jednostrannosti, neboť předvádí studentovi-woodcrafterovi obrovský výběr předmětů a práce.
Zkouška má mít vždy vztah k životu, filosofické oddůvodnění. Proto nemůžeme žádat na mládeži kdykoliv cokoliv. V době puberty umění a řemesla ..text pokračuje
