Pokračování textu ze strany 75
… a jiné ctnosti nesmějí býti zviklány v nikom. Přijal-li jsi tuto víru, jsi junákem, máš Lesní Moudrost, můžeš růsti.
Pevný mravní základ, neporušený „souzvuk s nekonečnem”.
Nemůžeš žíti bez něho. Jinak život tvůj je živoření, potácení se.
A i tak musíš stále hledati Ducha.
Na základech třeba postavit sloupy a na sloupech svatyni.
Sloupy jsou tvoje činy.
Svatyně je tvé náboženství.
Činy, jimiž budujeme své tělo i duši, ty činy vedou k dokonalosti. My jim říkáme orlí péra. Snad mnohé z nich znamenají jen vzdělání, rozmnožení zkušeností, praktické vyškolení, a jsou příliš pozemské a drží se zemitých lích. Ale vzdělání pravé jest vždycky povznešením, malé zrnko pravdy je jako kapka, jež zavlažuje. A pak, my chceme tu zemitou, lesní moudrost, která roste jako strom a má kořeny hluboké. Proč vzdělání školní (dnešní) je tak prázdným slovem a prchavým zdáním? Protože škola hlásá kulturu, jež se nežije, protože škola netkví v skutečnosti a dnešku, je mrtvá a neroste. Psaná moudrost, knižní moudrost, naučená, odříkávaná moudrost – moudrost neosobní, už jenom zámotek moudrosti, z něhož motýl ulítl a byl zabit. Lesní Moudrost jest jediná ..text pokračuje
