Pokračování textu ze strany 14
… „Tak tedy máme ty huňaté chlapíky opět na státní útraty dopraviti na Sibiř?“ Neváhal bych ani na okamžik odpovědět: „Ano”, Je lépe, aby stihla újma tobolku než mravní jádro národa. Ale nestačilo by odstraniti jen tyto opravdové medvědy z prostředka osvobozeného národa, mnohem důležitější je, vykořeniti medvědy duševní ze svého vlastního nitra, to jest, všecky nebezpečné sklony proti svobodě druhově. Pryč s těmito zotročenými zvířaty, která se tak špatně hodí k vyšehradu naší národní svobody! Ale nadto: Pryč s medvědími jamami v našich vlastních duších!
Čím vzdálenější cíl, tím je nutnější jíti v před, Nespěchej, ale také neodpočívej.
PROČ JSME NEVSTOUPILI DO „SVAZU“.
Prohlašujeme tímto, že jest nemožno na zkoušku spojovati náš organisační demokratism a svobodu s despotickým životem „Svazu“. Tento pokus jest nejen neuskutečnitelný, ale i nebezpečný.
Cesta k našemu cíli je přímá, jest to cesta krásy a dobra, která nezná úchylky. Ku své existenci a dosažení svých ideálu nepotřebujeme žádných prostředků z rukou těch, s nimiž jsme se ideově rozešli — vše toto je pro nás příliš posvátným a tak vysoce mravním, že nečestno by bylo to vše zraditi. Vždyť Poctivost jest v našem zákonu, A nikdy nepřipustíme, aby nesmyslným takovým návrhem dokazovala se naše neschopnost k bytí. Voláme: „Neotravujte duši naších, neničte naši důvěru v sebe. Neberte nám radost ze života a práce!“
Život Obce závisí na jednotlivých jednotách a jestliže ojedinělá jednota nemá tolik schopnosti a nemůže za daných okolnosti státi celým svým já za naším programem — pak není hodna slova Junák a nestrpíme, aby svou nemohoucnosti zkalila čistou hladinu Obce.
Nestrpíme, aby náš program a naše ideály byly popírány a sesměšňovány. Neboť to jest jediné, co nás činí života schopna a dává nám právo na vlastní organisaci. Program náš je jasný a je nedůstojno, aby byl pošpiněn a skrucován nějakými kompromisy. Jest to jasné světlo života a ne nedosažitelné světlo dalekého přístavu. Není čestno opouštěti prapor z důvodů sobeckých, materielních a pro trochu vnějšího příboje nepříznivých nám události. Stojíme pevně a neohroženě za svými ideály, slibujeme věrnost svému programu a svým zákonům a žádáme nové sdružení těch jednot, které žiji, jsouce poslušny svého svědomí dle zákona našeho a plně podporujeme založení „Zálesácké Ligy československé“. Ku předu a vzhůru!
V Jindřichově Hradci 11. února 1922.
