KNIHA.
„Čti málo, ale knihy, jež stojí za čtení.
Je takových beztoho málo“.
knížka o vysokém duchovním životě na podkladě krajního hmotného oproštění! Zpráva a důkaz o tom, že život bohatý lze vésti nejspolehlivěji jen v chudobě — to jest: v moudré, radostné, milované, dobrovolné chudobě! Knížka, jíž nelze vyčísti, při níž tobě čtoucímu se ustavičně zdá, kterak bohatne vnitřně vzácnými věcmi tím víc, čím více z ní nabíráš!
Není to knížka pro blázny, hlupce a všecky ty, kdož věří v moderní — starou pověru, že k žití třeba člověku bohatství, majetku mnoha mnoha věcí, co nejvíc věcí, četnějších a četnějších potřeb a a požitků kupných za peníze, — je to naopak knížka pro lidi, kteří v majetku příliš mnoha věcí poznali už zlo života člověkova, břímě nesmyslné, vlastní příčinu jeho zotročení lžiprací, jeho neradostnosti, nezdraví, nesvobody, a proto dychtí břímě odvrhnout a opravdově domoci se svobody, radosti zdraví, věcí potřebných ku pravému, plnému bytí lidskému.
Pro ty je Thoreauův „Walden“ potvrzením, ukazatelem, vůdcem, jako málokterá knížka lidská o vedení prostého života, je jimi tím proto, že do podrobností ukazuje i t. zv. praktickou, reální stránku pokusu, se střízlivými ciframi rozpočtu a bilance; ale nad to tím, že veškerým ideovým obsahem ostatním dokazuje, jakých výšek duši lidské bylo lze dostoupit, když se právě osvobodí od přítěže nepotřebného majetku, nepotřebné práce a starosti, zbytečných potřeb a nepravých požitků, když si sám na sobě vybojuje hlavu lehkou a jasnou, tělo lehké a jasné, srdce lehké a jasné, Kdyby v knize Thoreaunově bylo zjevno, že krajním zjednodušením hmotného živobytí duchovní život a rozvoj bytosti trpí i chřadne, byl by jeho pokus žalostný a směšný. Ale právě naopak: Zde je vítězný, pevný, stále mocnější průkaz opaku: Svědectví růstu duše až tam, kde narůstají jí křídla do výšek dostupných jen geniům.
Opakovat „Walden“ do tečky arci je pro nás všecky snad nemožno — jistě na škodu naši — ale jít aspoň kus cesty v jeho stopách, aspoň přiblížit se mu v jeho oproštění, ve splývání s přírodou, ve zcela novém zradostňování, je pro člověka vždy vnitřním přerodem směrem ke kladu, je zvýšením jeho podstaty. Zrovna dnes, za tak samumovité žíznivosti po životě plném lžipotřeb a bludných požitků je v moudrosti této knihy vzácný, silný, dobový lík.
Knížka vyšla v Laichtrových „Otázkách a názorech“ překladem Zdeňka Franty — muže který umí překládat a ví, koho překládá. — Pro první čtení rada: Začněte stránkou 46, (Učit se létat třeba počínat u země.)
- ↑ Otištěno z Gammových „Vánoc-II“ — Ministerstvo školství a nár. osvěty zakázalo knihu Miloše Seiferta „Přírodou a životem k čistému lidství“ na prvém místě proto, že skautům dává za ideál Thoreaua. Stalo se v Československé republice v století dvacátém!
