MAUGLI, VLČÍ HOCH.
Nuže Sikandra a její okolí jest sídlem Maugliho.
Když dr. Modi v roce 1887 na svých cestách po severní Indii navštívil Agru a Sikandru, byl právě poblíž hrobky Miriam upozorněn od tamních obyvatel, kteří vždy rádi se kolem cizince seskupí, na dospělého asi 25letého mladého muže, který v okolí byl všeobecně znám pode jménem vlčí hoch. Pátraje po jeho původu a historii, byl odkázán na správce sikanderského sirotčince, který mu ochotně podal zajímavé podrobnosti o tomto podivném muži.
Hoch byl přiveden do sirotčince dne 4. února 1867. Krátce před tímto dnem zpozorovali někteří obyvatelé v okolí Bulandshahru, že v blízké džungli se potuluje lidské mládě, hoch asi 6letý, úplně nahý, který však nikdy nechodí zpříma, nýbrž pobíhá s neobyčejnou zručností a rychlostí po čtyřech na rukou a nohou. Lidí se bál a prchl do džungle, v níž ihned zmizel. Při jedné příležitosti byl pronásledován a utekl do jakéhosi velikého zemního otvoru, ústícího zřejmě do nějaké jeskyně, v níž asi sídlila divoká zvěř. Veškery pokusy dostati hocha z doupěte ven byly marné a lidé konečně, nevědouce si rady, oznámili celou věc okresnímu politickému úředníku. Ten jím poradil zcela jednoduchou věc, aby totiž u vchodu do doupěte rozdělali oheň, vháněli kouř dovnitř a hocha tak vykouřili. To se stalo, kouř naplnil za krátkou dobu doupě a v několika okamžicích na to vyběhl první obyvatel jeskyně — velká, statná vlčice, která způsobivši pochopitelné zděšení a zmatek mezí čekajícími, zmizela v džungli. Nedlouho na to se ukázal i hledaný hoch, který ovšem byl chycen. Podobal se ve všem spíše zvířeti než lidskému tvoru, hlavně neuměl choditi zpříma, lidská řeč mu byla neznámou a konečně odpíral jísti každou potravu kromě syrového nepřipraveného masa.
Hoch byl na to politickou správou odevzdán sirotčinci v Sikandře, aby byl vychováván po lidsku, Ze začátku připadalo mu velmi obtížným ba nesnesitelným nositi šaty. Zvířecí zvyky se projevovaly tím, že každý šat, který mu byl dán na tělo, roztrhal na malé kousky a trvalo to velmi dlouho, než si na oděv poněkud zvykl a upustil od jeho ničení. Snáze již bylo přiměti ho, aby chodil zpříma po lidském způsobu, za to však mluviti se nenaučil nikdy. Jiná značná obtíž při jeho výchově spočívala v tom, aby si odvykl požívati syrového masa. Zpočátku raději nejedl, nedostal-li masa a teprve postupem času si zvykl na zeleninu a vegetariánskou stravu vůbec. Jinak však byl tvorem velmi společenským a družným a což jest obzvláště zajímavým, sobectví mu bylo vlastností naprosto neznámou. Jakž přirozeno v jeho případě, býval vždy středem pozornosti cizinců a turistů, kteří často svůj zájem o něho projevovali různými dárky a tu on nikdy se ani chvíli nerozpakoval rozděliti se o svůj majetek s kýmkoliv, kdo jenom trochu dával na jevo, že by si přál část míti, třebas přímo mu to neřekl. Dr. Modi mohl jenom konstatovati neznalost řeči a dohovořoval se s ním posuňky.
Případ tento jest zcela pravděpodobný a poměry indickými lehce vysvětlitelný, Chudí lidé v nitru Indie a zejména na pokrajích ..text pokračuje
