Vracíme se do kraje, duší nám táhne pohádka hor. Prací svých rukou se zajímáme, přípravou na radostné vzkříšení přírody. Nyní je čas, abychom pochopili cenu vlastní dovednosti a vytrvalosti ve všem, čemu se ve školách neučí.
A není svět uzavřen pro nás na deset zámků; příroda je vždy stejně krásná a až se spící probudí s jarem, znova slíbíme zasvětit život čistotě a kráse.
Vyjdi si po noci, jež přikryla zemi bílým hávem, do polí a k potůčkům. Čti list historie noci, jenž zde před tebou leží! Podlouhlé stopy zadních běhů zaječích, za nimiž okrouhlé ťapky přední se otiskly, vedou k důlku vyhrabanému ve sněhu, kde snažil se hladový dostati se k zapadlému jetýlku. Dále vidíš rozmetaný sníh, kříž na kříž vtisknuté běháky a nalezneš i chumáče vyrvané vlny. To boj svedli o ramlicí
dva statní zajíci. Tedy nejen hlad a touha po potravě, i láska se ozývá v mrazivých nocích!
V lese často a často setkáš se s drobounkými řadami krůčků, mezi nimiž brázdu vyryl ocásek — jako korálky navlečené na šňůrce. To myšky a hraboši. U vody rejsek vodní zanechal stopu krvavých svých hodů, neboť ani kapr malému zvířátku není nejvzácnější kořistí.
Snad v hlubších lesích přijdete teď na stopu lišky. Živou ji sotva uvidíte. Ale v knize vašich pozorování by neměla chybět tato krásná zkušenost V přímé čáře klade liška svoje tlapky. Tu zcela pravidelně dlouhou linií, tu srazí je k sobě, když se zastaví a větří, tu se stopy zkracují a tělo celé otiskuje se do sněhu – plíží se. Hluboký vtisk tlapek „těsně u sebe skok, pak rozmetaný sníh a krev — šelmí dílo dokonáno. Jaký film přenádherný se to rozvinul před vámi na sněhu!
Útlá, hrotitá srnčí kopýtka nebude vám nesnadno najít a poznat v bílé knize přírody.
A pak ve dne zapsali jiní tvorové zprávu o svém životě. Snad najdete rozmetané mraveniště a švih křídel do sněhu se stopami ptačích noh. Buďte ubezpečeni, že tím lupičem byla žluna.
Bažantí trojprsté otisky si jistě zakreslíte. A vrány dají vám svými otisky ve sněhu nejhojnější příležitost ke studiu.
Tedy neopomeňte čísti v otevřené bílé Knize Stop.
A znova a znova vás vybízím k pozorování ptactva v zimě. Doufám, že svého úkolu ochránců ptactva jste se s láskou chopili už v prosinci. Nyní použijte nevlídné zimy k tomu, abyste svou vlastní vlídností připoutali něžná opeřená stvořeníčka i na léto k sobě — napsal jsem vám do dnešního čísla proto článeček, který si dobře vezměte k srdci. A choďte ven do přírody, toulejte se lesy a poli, až tam, kam nezabrousí lidská noha, kam však přicházejí poslové z dalekých krajin.
Viděli jste už brkoslava? Je to jeden z nejhezčích ptáčků se svými něžnými barvami, měkkým peřím a neslyšným letem, a poznáte ho podle chocholky. Přilétá ze severu k nám v zimě, vyhledává ..text pokračuje
