Pokračování textu ze strany 10
… zdviženo, zušlechtěno, zkrásněno. Staré doby, otrávené temným náboženstvím, život popíraly, hleděly naň jako na zlo, zkoušku a trápení, slzavé údolí a vyhnanství, které bylo třeba přetrpět co možno trpně, aby za odměnu dostalo se lidem tam kdesi nad oblaky věčného života pouhé blaženosti. My dnešní už tohoto poměru ke světu a bytí pozemskému nemůžeme přijímat. Pro nás svět není rozpolcen ve dvé, jeden zde, druhý tam, nýbrž činí jednotu. Tento náš život souvisí s bytím celého Díla božího, je sám kusem Díla jeho, bude pokračovat ustavičně; smrt není jeho skončením (neboť smrti ve starém smyslu také pro nás dnešní už není), nýbrž je přechodem ze života v jedné formě do jiné formy jeho; co přijde po této naší nynější formě bytí, bude dojista také rozvíjením velikého světového Díla, bude to zase práce a dílo, nikoli věčná zahálka v jakési rajské blaženosti za nekonečného prozpěvování andělů.
Proto nemůžeme zavrhovat tento život nynější, nemůžeme chtít jej pouze passivně, oddaně, pokorně přetrpět, nýbrž právě naopak: chceme působit v něm uvědomněle kladně, naplnit v něm svoje pravé dílo. To je smysl našeho nynějšího bytí: naše pravé, dobré dílo, jež pomáhá odstraňovat negaci bytí a uskutečňovat jeho klad stále víc a výš. Toto dílo nesmí být zmařeno, život náš proto nesmí být vymrhán na nějakou bezcennost, na nějakou stodolu, třeba na papíře v lidských cifrách měla cenu kdo ví jak velikou: v číslících božích je bez ceny. Cenu v nich má pouze dobré, pravé, kladné dílo.
Jistě může takové dílo záležet i v oběti (a které dílo pravé je bez obětí?), jistě může vyústit i v obět života; ale pak to musí být opravdu obět plodná, taková, aby hodnota statku obětí zjednaného (rozumějte mravního statku, jako třeba svobody národa, vítězství spravedlnosti nad velikou křivdou) převyšovala hodnotu oběti samé. Je obětí plodnou a pravou, položil-li mladý český legionář život za osvobození celého národa, ale je lžiobětí, je zločinem proti životu, obětoval-li se student, jenž se vrhl do plamenů zachránit stodolu.
RABINDRANATHA TAGORA REPUBLIKA MLÁDEŽE.
Ve všem svém snažení tento velký duch Indie, jedna z nejjasnějších žijících postav světa, kterého hostila před dvěma lety také naše Praha, proniknut je indickým nacionalismem, vlastenectvím tak opačným tomu, jehož je Evropa plna a který zavinil světovou válku, že jinak si ani nezištné, ideální dílo jeho vysvětlit a mnohé spisy jeho pochopit nedovedeme. Také i škola, kterou založil v Bolpuru vzešla z toho jeho vlastenectví. Tagore jest přesvědčen, že každý národ má svou úlohu, tuto úlohu má poznat a provádět ku blahu všeho lidstva. To jest duch vyššího nacionalismu.
O národnostním problému Indie řekl Tagore: „Nerozpakuji se vysloviti, že ti, kteří jsou proniknutí mravní silou lásky, jimž nenedostává se poznání kosmické Jednoty, kteří jsou mírumilovní k svým bližním a dovedou se vmysliti v ducha druhého člověka, že ti jsou vyvolení aby určili osud budoucího století; naopak ti, kteří stále popuzují k nepokoji a boji, dohráli svou úlohu. To jest problém, ..text pokračuje
