Stránka:vatra-24-2.djvu/12

rozjasnily po zodpovědění této otázky, neboť hned po ní stihne Vás jistě jiná: Čím jsme je vystrojili do života? Jaké vášně, jaké síly, jaké zdraví a odolnost Vůči nemocem jsme jim předali? Které slabosti naše jsou jejich dědictvím? S čím budou se mu— sit potýkat & kterak zvítězí? Jistě vynoří se „před Vámi běh Va— šeho života a Vy obrat za obratem bedlivě jej prozkoumáte. Vi— díme, jak své dětství srovnáváte 's dětstvím svých milých. Obje- vujete tajné myšlenky svého mládí, tajné své spády ajiž hrozivě tyčí se před Vámi otazník. Také naše dítě? Jak strašné je to: „Snad také!“ Jak nabýti jistoty? Ne tak zprudka však. Také matkanebo obráceně také otec uvažuje a jeho tvář se jasní víc a více. Přinesla či přinesl jen .pevné a zdravé svému dítěti. Tím je Vaše zlo, o němž jste myslili, že zůstane skryto, seslabeno, zmírněno. „Což ale kdyby přece?“ Ano, nutno být na stráži, ale jednat rozmyslně, mírně, laskavě, s jasem v oku, neustrašeně a neukvapeně. Zlo je možno přemoci. Zlo je možno zničit. Ne však zlomit jedním činem. Výchova není revoluce, ale denní ostražitá práce, denní láska. A tu právě stojíme my, Liga Lesní Moudrosti, tisícičlenne' bratrstvo, jako Vaši nejlepší spojenci. 0 nic menšího nám nejde než Vám, než o štěstí, zdraví a sílu, 0 celý život Va- šich drahých i Váš, poněvadž: kde je hranice mezi Vámi a dětmi? Otázky, jež Vám v dnech vánočních táhnou myslí, pokládá si každý vůdce nad každým svým hochem. Z jakého rodu přišel? Co je jeho dědictvím? Rozhovorem 's chlapcem, dívkou, pozná vůdce či vůdkyně, co nutno posilovat, rozvíjet v mladé bytosti a co potlačOvat, zamořovat. Vážně se zamýšlíme nad vychovatel- skými otázkami a jejich řešením. Nejde nám o slávu vůdců, ale o tuhou, zodpovědnou, ale tím právě o nejvýš radostnou práci. Obklopíme Vaše milé, když k nám přijdou, mnoha jasnými, při- tažlivými příklady a oni otevrou se nám plně. Pak tisíce nás jde po krajích s vůdci. Nezbloudí nikdo z našich. Jen buďte našimi /spojenci, dejte se s námi v krok, ať rozhoupeme zemi jedním radostným rytmem & vše strhneme s sebou. Nebo alespoň sledujte pozorně naše počínání a řekněte nám své názory o něm. Napište je našemu náčelnictvu do Prahy. Budeme Vám vděcni. Velkou vděčností si nás však zavážete, jestliže využijete vánoc co nej— hlouběji ve prospěch svůj i dětí; jestliže předem ujasníte si svůj život a dětem předané dědictví; jestliže si uvědomíte, kterak laskavostí a důsled- ností by si Vás byl snadno učitel získal, ale jak tvrdostí Vás zatlačil do tmy. Buďte tedy pevni, jednotní, ale ne tvrdí, bezohlední. Vezměte o Štědrém večeru a všech následujících své malé a nejmenší na kolena, škrabte je svými vousy, houpejte na koleně, vozte do Prahy jako pány sedláky atd. Myslete mezi dnem na to, co jim radostného řeknete večer než usnou a ráno až rozbalí svá jasná, teplá očka. Pohlaďte maminku a jí mnoho veselých