Pokračování textu ze strany 20
Mluvím za všechny stromy, které nemají hlasu,
a jež, vznešenější každým jarem,
němé a zamyšleně
rozpínají svá mocná ramena .
a žehnají zemi svým stínem.
O MLADÝCH PRŮKOPNÍCÍCH V RUSKU.
U nás v Rusku se také počalo rozvíjet dětské hnutí. Jeho účastníci, děti od 11 do 14 let, nazývají se „junyje pioněry“. V Rusku je vláda v rukou dělníků a sedláků; a stojí-li v buržoasních státech vládní moc zcela na podkladech buržoasie a ta stará se všemožně zmásti dětské komunistické hnutí, u nás je toho pravý opak. I mohutná naše komunistická strana i Komsmol (Komunistický svaz mládeže) mohou bez překážky a široce pomáhat rozvoji dětského hnutí. Narkompros (Národní komisariát osvěty) a všechny ostatní sovětské organisace jdou vstříc dětem. Pro hnutí jsou odkryty velké možnosti.
Je důležité, aby pionýrské hnutí bylo co možno nejtěsněji spjato s dělnickými organisacemi a zvláště s dělnictvem.
Co mohou udělati uvědomělé dělnice pro mladé pionýry? Především mohou vésti širokou agitaci mezi málo uvědomělými dělnicemi a rolnicemi, vysvětlujíce jim, kdo to jsou „mladí pionýři“.
V proletářské rodině bývají děti často zanechány samy sobě. Otec pracuje v továrně, matka také a i když nepracuje, je zavalena starostmi o rodinu, vařením, praním, nádenickou prací.
Děti se potloukají bez dohledu, snadno propadají vlivu ulice a sedí-li i doma, vidí málo radosti: rodiče nemají na ně kdy. Účast v organisaci mladých pionýrů dá jim styk s kamarády, dá mnoho radostných zážitků, naučí zápalu dělnické třídy, probudí jejich učenlivost. Vše to je třeba vyložiti těm dělnicím a selkám, které nejsou spokojeny, že jejich děti vstupují k mladým pionýrům a hubují je za to. Je jim nutno vysvětlit, že vstupovati k pionýrům je pro děvčata neméně důležité než pro chlapce.
Není třeba držeti děvčata přivázaná k domu, je potřebí, aby se z mládí naučila žíti v jedněch organisacích s chlapci, žíti s nimi po kamarádsku. To má velký význam pro pozdější rozvoj dívek i chlapců. Je nutné, aby se záhy děvčata zajímala o veřejné otázky, učila se jíti ruku v ruce s kolektivem.
