Pokračování textu ze strany 21
Děti dychtivě naslouchají vypravování dospělých. Ať dělnice, mnoho proživší, povědí mladým pionýrům o zažitcích, jak musily bojovat s továrníky, jak mohly něčeho dosáhnout jen úporným zápasem, jak se těžko žilo dělníkům a jejich rodinám za carismu, jak bylo těžko tehdy dělníku probíti se k vědění, ať vypravují pionýrům o válce a své účasti v revoluci, o boji s bílými atd.
Mladí pionýři chtějí míti dovedné ruce — potřebují hodně uměti a jsou hotovi učiti se od každého, kdo jich může něčemu naučiti. Dělnice umějí mnoho, ať jdou k pionýrům a předají jim své vědomosti.
Mezi pionýry je mnoho dětí, kterým se těžko žije — bez rodičů, jež potřebují mateřské lásky.
Ať pohlížejí dělnice na mladé pionýry jako na své vlastní děti.
Dělnice najdou tisíce cest, jak pomocí pionýrům vyrůsti ve vytrvalé borce, dovedné dělníky budoucnosti, dobré komunisty. Dělnice, přijměte za své mladé pionýry!
(Nyní se mladí pionýři jmenují Leninovými pionýry na jeho památku N. K. Krupskaja je žena Leninova)
Před čtyřmi stoletími byli obyvatelé Pisy a Luccy rozdělení krutou nenávistí, jež slibovala věky přetrvati… A co zbylo dnes z této nenávisti? Co zbude z ošklivé nenávisti Prušáka k Francouzům? Můžeme býti směle přesvědčeni, že naši potomci budou hleděti na tyto city jako my hledíme na nenávist Athéňanů ke Sparťanům nebo obyvatelů Pisy obyvatelům Luccy. Lidé pochopí, že mají důležitější věci na starosti než vzájemné přepadání.
