Stránka:vatra-24-4.djvu/14

]AK BYLO STVOŘENO JARNÍ RÁNO Byla noc. Dlouhá černá noc. Od západu k východu rozkládala se hluboká tma. Nehybně stály temné lesy. Chladem chvěly se drobné květinky ve svém spánku. Nad močálem svítily bludičky. Na severu na vysoké hoře, jejíž bílá čepička světélkovala v temnotě, spal Veliký Duch. Na kraji lesa letěla Sova. Vracela se zlovu. Spokojeně usedla na větev velikého dubu, v němž měla hnízdo. „Hú-hú-hú“ zavolala a zmizela v dutém stromě. Její volání probudilo Velikého Ducha. Vstal, aby se podíval na zem, ale neviděl než pouhou tmu. Vzal tedy hrst slunečních Pa- prsků a rozhodil je na východě. Bílé obláčky pozlatil —a hle, černá tma utekla a byl bílý den. Potom Veliký Duch dechl, vydechl teplý Vánek, kterýovanul spící květinky. Květinky otevřely své květy a vesele otočily hlavičky k východu, koupajíce se v rose, která. padala s běloučkých třásní na obloze. l zavolal Veliký Duch k sobě ptáčky-zpěvačky, do hrdélek jim dal zpěv a poslal je zpět na zemi. Drozdy a Kosy do lesů, Skřivánka k obloze, Rákosníka k řece, a za chvilku přírodou zazníval ptačí koncert. Potom vzal Veliký Duch zlatý Paprsek a poslal jej do temné jeskyně, v níž spal Člověk. Člověk se probudil, vyběhl z jeskyně, radostně vyskočil na strom, houpal se na dlouhých větvích a pak skočil do vln řeky. KIM. VELETUCET"HER 13. ČÁPI A ŽÁBY. Mezi dvěma metami (břehy) rybníka, v němž stoji čápi na jedné noze (na př. levou rukou si drží levou nohu), kuňkající žáby se hledí dostat z jednoho břehu na druhý, podřepmo skákajíce; čápi je (po jedné noze) pronásledují; chycená žába se musí vrátit na původní metu a bod se připočte čápům; za každou žábu, která se dostala šťastně na druhý 70_