Stránka:vatra-24-4.djvu/23

, i .! rgw_. , „ květy. Jedny proto, aby se z nich sypal pel a ty druhé, pel vě- trem unášený, zachycují. Z těchto vyrostla semena. Zatím přeletělo jaro i léto. Starostlivá matka bříza dala svým dětem-semínkům křidélka, aby se mohla rozletěti daleko do světa. Mnoho jich vítr zachytil a nesl. Nesl je nad lesem, nad dlou— hými poli, mnoho jich cestou poztrácel, ale jedno z nich donesl až “do městečka za štít stodoly a tam je uložil do štěrbiny mezi cihlami. Přikryv je trochou prachu, odletěl. Semínku se tam za- líbilo a protože'se cestou unavilo, usnulo. Ztichl vítr za komínem, pršelo & pak nastalo veliké ticho. V noci přišel mráz a druhý den padal sníh. Semínko spalo pod sněhem, který se zachytil i na výklenku z cihel. Spalo a zase spalo. Dlouho. Nadešla však veliká chvile pro život zapadlého semene. Přišlo jaro a z jara chví se po zemi teplý paprsek. Ten rozpouští sně— hové závěje, zbavuje řeku ledu a vytahuje všechny spáče na světlo. Teplý paprsek, jejž slunce posílá na zemi, našel semeno, dlouho spící, a probudil je. Protáhlo se jako každý spáč. Jedním koncem zachytlo se puklé cihly a druhým kouklo se do sluníčka. Sluníčko za to hezké podívání poslalo z lesa zeleň a ta přinesla dva lupínky. Hezké, zelené lístečky po krajích vroubkované. Břízka měla radost. Dívala se dolů do dvora na žlutá housata, na slepice, na koně, kteří ráno odjížděli s pluhem na pole. Hospodář obílíl stavení. Pak zaměnil pluh za veliký, dlouhý vůz a vozil seno. Slunce vystupovalo na své dráze výš a výš, pak se přestaly dny dloužit a nastal čas, kdy rolník sklízí bo- hatou úrodu polí. Byly žně. Slunce žhavě hřálo a vysušilo kousek země, v níž bříza rostla. Vrabci si za komínem povídali, že usý- chala, ale nezhynula. Jednoho večera připluly těžké, černé mraky. Z jejich nitra tryskal oheň a duněl hrom. Schoulila se bříza, sklo- pila své lístky. Nebála se však, protože bouře přinesla déšt. Dříve než poslední obilí bylo dovezeno, připravila se bříza na jaro. Když přišly podzimní větry, měla tam, odkud odpadly její první lístečky, dva pupínky. Tak mohla s novou nadějí přečkati dobu sněhu a na jaře rozmnožiti počet svých listečků. Rostla pomalu. Provlékla svoje kořínky kde jakou štěrbinou, ale cihly jsou tvrdé. Bříza však měla tuhý život a čas jí byl ku pomoci. Cihly pukaly a vítr zanášel trhliny prachem. l několik vlahých let pomohlo bříze a měla již několik větviček. Přišlo však jednou horké léto, tak horké, že takové nepamatovala ani bělovlasá babička, která ráno volávala slepice. Ajak ten rok pů— sobil na břízu, dokazovala její uschlá větvička. Příštím rokem se nahnula nad dvůr. Viděla, jak rolník časně ráno odcházel s le- 79