sknouci se kosou, a jak teprve večer domů se vracel. Z čeho byly domy kolem? A stodola? l dvůr byl vydlážděn kamením. Jen na zčernalých střechách zachytil se nazelenalý mech. Jiného nic. Takové bylo okolí břízy. Když k ní větřík přinesl vůni polí a lesů, zašelestila trochu veseleji, ale přece smutně. Žila sama. Tak sama. Byl zase podzim. Lístečky břízy spadlé do dvora tančily ve vzduchu se slamou a papírem. Vítr jim k tomu hvízdal na ko— mín. A právě když byl tanec nejprudší, vtáhli do dvora dva ko- níci vůz, naložený proutím. Byly to ještě zelené větve, vyrostlé někde na pokraji řeky. Větve byly naházeny na hromadu a ho— spodář řekl: „Dělejte z nich otýpky“. Vzal jednu silnou větev, zarazil ji ke zdi u chléva a řekl: „Sem dávejte ty otýpkyl“ Podle jeho slov se stalo. Přišla zima a měsíc dlouhých nocí. Ráno chodila hospodyně pro otýpky. Každý den odnesla jednu a na počátku měsíce pro- buzení odnesla poslední. Roztál sníh a vrabci křiklouni křičeli tak dlouho, až probudili břízu. Vzpoměla si na otýpky z rozsekaných větvi. Zbyl tam jen kůl. Jaká však byla její radost, když na něm uviděla dva velké bílé pupeny! Honem se povytáhla. Opravdu! V měsíci trávy roz- vily se pupeny v listy a do léta byly již tři větvičky ke slunci vztyčeny. Tak nastal bříze veselejší čas. Celé dny se dívaly stro- mečky na sebe. Byly šťastny, když jejich listí společně po dvoře tančilo. Přišlo nové jaro a s ním i nové věci. Jíva krásně rozkvetla a voněla tak, jak jen její sestry dovedou voněti. Vždycky, když nastalo jitro, dívala se jíva na zakrslou břízu, která nikdy ne- kvetla a ani se nemohla odíti bílou korou. Jíva chtěla vyrůst až k ní. V těch dnech bylo bříze nejtepleji. Šuměla svými lístky. Na uschlé její větvi sedávala vlaštovka a zpívala. Bylo tak krásně. Brzy však nadešel oběma konec. Padly obě, poněvadž bylo nutno rozšířiti stodolu. * Od té doby uplynulo zas několik roků. Dnes roste na témž dvoře osika a ta mi pověděla chvějícími lístky, že se hospodáři stýská po zelené zahradě. FRANT_A. VYVOLÁVÁNÍ PŘíSL'oví. Některý chlapec vyjde ze dveří. Některé známé heslo je zvoleno. Každý chlapec má jedno slovo z přísloví. Když chlapec vchází do dveří, na znamení vůdcovo jednotliví chlapci vyvolají své slovo. Chlapec má uhodnouti celé přísloví. 80
Stránka:vatra-24-4.djvu/24
Z thewoodcraft.org
Tato stránka nebyla zkontrolována