Stránka:vatra-25-3.djvu/4

lemi přihazují na oheň novou dávku dřeva. Les tiše šumí a jeho ton mísí se s hlasem Velké Řeky. Ukolébávají až k snění. Silnější závan větru znovu napíná smysly. Rozechvě- né struny mého nitra počínají zníti. Z ohníčku vyhledají ka- marádi, škola, domov... Tetřev, Malý Tetřev první a hned za ním všichni hoši tábora... A dnes ta švanda: Mírek a Líbek, šotci tábora se zamazali těstem a dělali divocny, dě- sili ostatní chlapce a pak... to mytí v řece.... Sejček dnes přeplaval Velkou Řeku s jardou... hrdinové. Nikdo se toho dříve neodvážil. Té radosti a křiku co bylo nad tím... Posléz ívzpomínka na ranní pow-wow se mi ozve. Vi- dím': chlapci, až do hloubi svých niter jzasní nádherou. jitra, tiše usedají vsněmovní kruh a jen rozsvětlené oči zvedají k svému náčelníku. Ten nejprv dlouze mlčí, ale pak roze- zvoní se jeho slova silou věrného bratrství nás všech. A my Všichni cítíme, jak nádherná je příroda kolem nás, jak je tu svato. Nějak, ze spodu prorůstá námi sláva země a naše srdce imysl plní se vlnou radosti nad životem. Kolika lidem byli jsme nadějí života? Všichni velcí upínali se k mládeži, jí odkazovali naplnění svých snů, uskutečnění plánů. Cítíme, kterak jejich síla je mezi námi, jak nás zvedá, rozpíná, na— plňuje horečkou. jak ohromnou věcí je možnost uskutečňo- vat, naplňovat. Ejhle, smysl našeho života! jak hoříme tímto “poznáním. Ale inejvětší oheň má své nepřátele a potřebuje býti živen. Třeba nám denně žáru, třeba nám stálého nad- šení. Budeme jistě vzpomínat dnešní chvíle, ale jde o to, abychom od jejího doznění plnili všechny, chvíle dnů našeho života skutky odpovídajícími jí svou hodnotou. A dokud silný žár vnás hárá, spalme slabé v sobě, a ukujme kladivo pro novou práci, ukujme viditelná znamení v své mysli a srdcl, znamení svého obrácení. je čas vypořádat se s minulostí a přetavit ji, překonat. jeden z nás plný je touhou po tom a odchází do samoty. Naše. síla a láska jdou sním a naše touha po pravdě a kráse upevňují jeho kroky. Nechť najde sebe a svou cestu na své vigilií... A již můj život před očima všech rozvíjí náš vůdce. Při- pojují se Všichni bratři. Ničeho dobrého išpatného ne- opomněli. Zalévá mne nová vlna, jsem nějakou dobu pone- chán sobě. Derou se mi slze do očí. Ale odcházím s náčel- níkem. Se své Skály Bdějní prohlížiíme kraj“ a hledáme v něm stopy života. Objevují, kterak zde bych mohl zanechat své stopy i já. Tolik věcí prochází mým nitrem, tolik věcí je vmém srdci. Začínám objevovat sebe a ze sebe cestu do věcí kolem sebe, k lidem a do světa celého. Pozítří již budu se probouzeti s novým jménem... les- ním, junáckým... , A hlavou mi to podivně duní. Z lesa zdá se vyzařovati Síla, která mě nutí se zpovídat. Noc volá. jsem tak-ovým., jakým mám být? ]unákem? Byl jsem jím dříve, jsem jím 34