Stránka:vatra-25-3.djvu/5

dnes? Osmnáct let mých přichází a staví se přímo před tvář. Probleskávající cestičkou paměti pozorně v duchu sleduji do- savadní svůj vývoj. A sám ujasňuji si svůj život. Celý a se vším Ano ted když začínám plně chápat barvy světa po- znávám a přijímám nutný boj v životě. lepozorujeme ani, jak den uplývá. Cítíme: hlad se hlásí ale což lze V takém dni ztrácet čas a rozrážet myšlenky jídlem? Po celý den procházíme lesy a usedáme na pěkných iníste :h. Chvílemi nechává mne náčelník sobě “samému, ale zase při- chází s novými myšlenkami. Zatím už večerem ztichl kraj. Jen kdesi V Černém Vrc'hu pták něčím poplašený vykřikuje ustrašeně. Scházíme do tábora. Bratři očekávají nás vně sně- movního kruhu. Vstupuji s náčelníkem dovnitř. Přijímám od Ohnivce křesadlo, od všech tiche přání a stisk ruky. Tetřev mne provází . . . jak jdou myšlenky do kola a zas letí vpřed! Boj o světlo a jas. A přece — vím to — mnohé vášně ubíj-ely ideální cíl, k němuž jsem spěl. Musím, musím si vše přiznat. Vždyť cítím, jak byl jsem mnohdy naplněn kalem špatnosti, který jsem pracně setřásal. Vzpomínám si, nepřá- val jsem často kamarádům úspěchu, byl jsem sobe-em ne- upřímným a ted tak neúprosně vše, všecičkio přichází účto- vat. Je to tak, jako když někdo neznámý dlouze ti prohra- bává nitrem, přepočítává všecky tvé činy .a skutky. jak trpím za chvíle, kdy převažovaly nešlechetné rovnováhu. Snad vždy, mně bolelo po nedobrém činu, ale dnes, bolí vše dvojnásob. Musím být lepším. —- A noc, jakoby za všechny, k nimž jsem byl nedobrým, milosrdně odpouštěla. Zdá se, jakoby se schylovala k mému ohníčku a spolu s ním šeptala ke mně. Hvězdy pronikavě se třpytí a třesou. A čas tak líně se vleče. Nový rej otázek víří hlavou. Alnejvíce přicházejí ty nejožehavější. Nemůžeš se jim vyhnouti. jsou jako kruhy na rybníce. Přijdou zne- nadání, usadí se na chvilenku, ale pak šíří se a mučí tě tak dlouho, dokud jim :nezodpovíš. Procházím jejich křížovým ohněm. Propadám se sám v sebe. Ale připomínám si ranní chvíli a vycházím čistší, jasnější, s pevnou vůlí. Musím být sám k sobě upřímný a mé oči musí být čisté, neboť vk'ročí do nich ráno pohledy mých bratří. Nenaj'du li čistou sílu v sobě nevrátím se raději mezi ně a na jinych místech budu ji hledati. Azabrán vmyšlenky, „ani nepozoruji pozvolné rozední- vání. Hasnoucí hvězdy přivolávají rozbřesk jitra. Na východě obzorem sune se narůžovělý pruh světla, šířící paprsky klenbou nebes a jenom citelný chlad a malátnost těla, unaveného bdě- ním, zhruba připomínají neuvěřitelná tajemství noci, která tak hluboce se dotýkala rozbouřenéhlo, mladého nitra a za- nechala V něm ostrou a nezapomenutelnou stopu... Mě oči spatřily pak úchvatný východ slunce. 35