Stránka:vatra-25-5.djvu/18

živoucími, přesvatými mocnostmi, jimž byli svými životy i smrti nadobro podrobenLL/ ' _ „ Přes záporné svědectví výtvarných děl, však nelze oné rýhy na těl-ech Hellének zcela popírat. Řecká žena, zejména svobodná dívka, byla také účastna národního výcviku těles- ného igymnastických zápasů. Známe sochu závodnice v bě- hu (Vatikán), vítězku v závnodech, jak praví palmový list na podstavci. Ani ta sice není představená nahá, je oděna od ňader do půle stehen krátkou, zřasenou košilkou ; tělo, ze- jména pevné, svalnaté nohy běžecké svědčí o tvrdém trai- ningu a část těla, rýsující se lehce pod košilkou, “zdála ,by se napovídat jsoucnost oné rýhy. Byla by to jediná socha, jediné svědectví z umění starořeckého. Jiné postavy žensklé (většinou Amazonky) jsou napořád ve střední části zakryty rouškami, skoro vždy hustě vrstvitě řas-enými,níc nezjevujío gy- mnastickém svém propracování. Dle nohou můžeme arci sou- diti, že i břišní partie byla úměrně proprěstěna; pouhá logika tužených dolních končetin vedla k tomu, že střední část těla nemohla býti nechávána v takové afroditské měkklosti. Ze svědectví vypracovaných „sportovních“ nohou lze míti tedy za to, že gymnastický pěstěná těla Hellének měla i tuto rýhu. Zda byla však na nich také pociťována jako krásná, podobně jako na těl-ech mužských? Důsledné zahalowí-ní těl ženských v umění antickém, zdálo by se nasvědčovati opaku. Když tvonba odvážila se Praxitelem ukázati nahé tělo ženské, gy- mnastickým trainingem nedotčené, proč by byla neukázala také těla vypracovaná cvik'em? " Z poučení, jež "nám dává hellénské umění, můžeme si úhrnem pověděti toto: ' , Klady antické rýhy jsou: Hellén byl si vědom,že je dílem jeho vůle, kterým převýšil přírodu, a uvědoměle roz- víl tvary dané přírodou v útvar vyspělejší, jímž předčil nad lidi přírodně primitivní. Proto rýha mohla mu býti jakousi „cifrou“, udávající souhrn velké, úsilné práce Hellénovy o vy- pěstění sebe sama; v této zvláštní „cifře“ byl vyjádřen součin veliké energie vitální, kterou antický červěk vytrvale vydával, aby ze sebe vypracoval člověka vyššího řádu, člověka „krás- ného— obrého“ V onom smyslu starořeckém (kalos kai agathos). Byla důkazným, kdykoliv ukazovatelným „odzna- ke-m“ opravdového velkého činu (—vypěstovat ze sebe vy- trvalým úsilím tuhé kázně člověka zdravého, silného, krásného, harmonického, toť věru velký čim—) „odznak“ tento nosil Hellén nesmazatelně na vlastním těle, tak do něho vrytý, že nikdo nemohl jeho nositeli výkon velkého činu upříti; Tak byla antická rýha ještě bezpečnějším svědectvím pravého ju— náctví, než orlí pero Indiánovo, o jeho papímvé náhražce v_ našem junáctví ani nemluvě. Zvláštní důraz třeba polo- ž1ti na to, že byla rysem krásným; to napořád potvrzlovali ukazovatelé krásy, umělci, a jimi utvrzován ve svém cítění, ustavičně ji jako krásný rys své tělesnosti cítil všechen nánod 80 „