Pokračování textu ze strany 19 sport ne pro tyhle věci, ale proto, že jí sport dělá radost, a proto, že jsou jim mladí lidé chyceni v samém lidském jádře.
Je-li sport po stránce sociální, všeobecně kulturní, hygienické i po stránce mravní nedocenitelný pro lidovou tělesnou kulturu, je to přece jen dobrý jeho vedlejší učin, nikoli vlastní cíl sportu sama, t. j. nikoli jeho smysl sám.
Stojíme dnes na počátku lidového sportovního hnutí. Sportovní národ jako je švédský, třebaže je do velikosti desetinou německého národa a sotva zná velkoměsta a veliká jeho hřiště, přece jen jest daleko před námi v mnoha sportovních oborech.
Největší překážkou zdravého vývoje sportu v Německu je vlastně malicherná a nepatřičně kritika tak zvaných „duchovních“ kruhů, které stojí mimo sport. Nejcennější mladé síly, mladí idealisté jsou tak zastrašování od toho, aby se věnovali sportu. Proto je „dosud sport chudý na vážnější & hlubší povahy; ano, na mnoha místech hrozí sportovním svazům nebezpečí, že klesnou na pouhé obranné jednoty. Tomu se musí bezpodmínečně zabránit, protože jsme poznali, že čistý a pravý sport je cenným obohacením života naší mládeže a že může působit na naši kulturu po lidské stránce osvobodivě. Slouží tak bezděky vlastnímu cíli německého hnutí mládeže.
H. D. THOREAU: ZÁPAD SLUNCE
Odcházím, abych viděl západ slunce. Kdo ví jen půl hodiny předem, jaké bude podoby?
Zda klesne slunce do mraků anebo do jasné oblohy?...
Vidím krásu ve formě nebo barvě mraků, která působí na mou fantasií. je mi symbolem toho, co miluji, a když mi to nějakým vědeckým úskokem vezmete, neposloužíte mi a nevysvětlíte mi ničeho.
Se svého místa, 20 mil vzdáleného, vidím růžový mrak na obzoru.
Řeknete mi: „To je masa par, která všechny ostatní paprsky pohlcuje a červené odráží“, to sem ale nepatří, neboť tato rudá vise mne podněcuje, uvádí mou krev do varu a myšlenky v proud.
Mám nyní nevypsatelné představy, vy jste se nedotkli tajemství tohoto vlivu. Není-li ve vašem vysvětlení nic mystického, pak je zcela nedostatečné... A jaká je to věda, která obohacuje rozum, ale olupuje fantasií? Nejen že bere Petrovi, aby zaplatila Pavlovi, ale bere Petrovi více, než vždy dává Pavlovi... Tak mluví k rozumu, ale ne k představivosti. Právě tak bylo by pouhému mechanikovi nedostatečným popsání, které načrtává básník o lokomotivě. Kdybychom věděli vše jen tak mechanicky, věděli bychom pak skutečně něco?
