Pozn: Ilustrační obrázek je vložen na následující stránce. (red.)
Pokračování textu ze strany 22
… Přijdou kladaři s hlukem, s koňmi, aby s výšek odšinuli loupané kmeny na okraj lesa a odváželi je cestou na pilu, báby kořenářky budou blahořečit. Nebude nikoho. komu by pramínek nedal občerstvení, radosti, štěstí a uvědomení — neboť pramen u cest, kde chodí nejžíznivější, nesmí vyschnouti, ani se zakaliti, ani vnuknouti zlé myšlenky, že druzí ostatní nepotřebují občerstvení a uvědomení, radosti a štěstí. U studánky nemůže postáti člověk-sobec, neboť jeho dlaň a tvář zkřivily by se sobectvím a zlobou a studánka by otiskla jeho pokřivenou zlobnou tvář na svoji hladinu.
Vím, že zrcadlo studánek bude jen obrazem šťastných, kteří dovedou i z mála darovat všem, kdož chtějí být občerstveno.
Od těch dob upravuji každou studánku žlábkem z kůry, aby každý cítil, že šel tu radostný, uvědomělý a vděčný člověk.
— Zaspíš soudný den! volali soudruzi kol ohně, máme uvařeno!
— Ale vždyť jsem nespal, bránil jsem se zbytečně. Odpočíval jsem zamyšlen. Našel jsem pramen. Spravil jsem studánku. ..text pokračuje
