Stránka:vatra-27-4.djvu/6

Ještě jednu konkretní ukázku z mého života s dětmi, která líčí náš poměr iírodě, Je to úryvek z práce Frantíka Můllera ,,U pana učitele": . . . Do pokoje vklouzl Corčíček. Malá jeho postava oděna byla bílým kabátem, vlasy sčesány měl na jednu stranu, v ruce mačkal čepici. Pousmál se na nás, ale hned oko jeho pohaslo, zvlhlo a rychle odvrátilo se od nás. Bylo divné ticho. Cvrček přešlapoval, prohlížel zhruba hromady knih a několikrát smutně zadíval se na pana učitele. Ten tázavým zrakem ho sledoval. Cvrček přišel ke mně, podíval se do knihy a hned byl zase u druhého konce stolu *.. Konečně pohlédnuv plaše po panu učiteloví : „Naši břízku zvrátili.. " vyhrkl a nemohl dál. Obrátil se stranou, aby sňal slézající slzu. Pana učitele bodlo u srdce. Oči se mu zakalily. Přísně pohlédl oknem na stranu, kde břízka tak dlouho žila. Vzpomíná na její krásné tělo, na dojmy, kterými na ně působila. fak asi zemřela? — Představuje si, kterak do jejího rovného mladého těla zakousává se ničící ocel, jak zdravé piliny smutně odskakují od své matičky, jak náhle naklání svou kadeřavou hlavičku ta kráska okolí a — padá. Tak přemýšlel dlouho a nám také ponechával díl smutného osudu. Po tiché chotli chraptivě pravil: „Zase mám den zkažený" a zamračen odvrátil se od nás. Dlouho zas nepromluvil. Mý také mlčky přemýšleli. Konečně pan učitel obrátil se R nám. „Byla královnou svého okolí. Tak pyšně vypínala své krásné mladé tělo. V zimě, když stříbrolesklá její korunka ozářená chladným sluncem zlehka vlnila se od slabého větru, vzpomínáte, jak usmívala se s tisíci démantovými očky do mrtvého zapadlého kraje. — To byla naše břízka! A oni ji zvrátili. — Zítra už se nebudeme po ní ohlížet a mkdy už! ?? Přestal a zčervenal v celém obličeji. V nás vzbudil se také vztek, teprv za dlouhou chvíli přešel v mlčelivý smutek. Toho dne už jsme nemohli nic dělat. Zvedli jsme se. Pan učitel smutně potřásl nám rukou a my odešli... A abych už byl úplný v stručném svém sdělení, jak učím děti znát a milovat přírodu, kterak v ní vyhledáváme, co hoví našemu uměleckému cítění i nutí nás vyjadřovat rozechvělé naše nitro, povím ještě, že mám při tom pomocníky v dílech literárních umělců. Ukazuji na nich konkretními případy, jak zraková schopnost umělcova je pronikavá, postřehujíc vše intensivněji a umějíc vy- hledávati, co tisícům zůstává skryto, kterak jeho duše dovede jemně a silně cítit krásu a život přírody a jak obsah svého nitra umí vyjadřovat. To v dětech probouzí touhu být podobnými a impulsuje k pokusům po- vědět, co v nich se děje. Uč. Bakule. (Po prvé otištěno ve Sborníku Ú. s. u. j.r. T907.) 54