TŘI DNY SE SETONEM
Před lety, kdy jsem četl první knihy Setonovy, stal jsem se vyznavačem jeho myšlenky — nikdy jsem však nevěděl, že budu moci stisknouti ruku toho, jenž mně a statisícům jiných ukázal moudrost lesa a taje života v přírodě.
A tak, když jsem se přibližoval k jeho obydlí, kráčel lesy, kde nad hlavou nesly se jako na pozdrav divoké kachny a zněl zpěv kosů — tlouklo mi srdce prudčeji a jaksi radostněji; Setona jsem nezastihl v jeho obydlí, ale přímo u táborového ohně.
Vyprávěl právě povídky hochům odkudsi z Jersey; drobný déšť padal na kraj a dubnový vítr nebyl právě nejteplejší, ale všichni, mladí i staří, lpěli jsme na ústech, pohybech a osobě vyprávěče. Poslouchat od Setona povídku, je skutečně ji prožívat — líčí její obsah slovy, pohyby, mimikou, zkušeností a obrazotvorností — mistr vyprávěč ve svém živlu, pedagog, znající psychologii mládí a vnímavost duše, moralista tvořící charaktery a dávající osvěžení dětem těch, kteří ovládli zemi rudého muže, jehož si Seton vyvolil za svůj vzor života v přírodě …
Když mi byl představen, tiskl mi ruku srdečně a hned vyprávěl o svých stycích s Československem a představiteli woodcrafterského hnutí; ve svém domově mi pak ukazoval obrázky, české překlady svých spisů a dary od českých a slovenských chlapců. Všeho si pečlivě váží a nesmírně si na své známosti s námi zakládá. Byl potěšen, když jsem mu sdělil, že jeho spisy pomohly nesmírně nám všem, kdož milujeme přírodu a zaujaly velkou část mládeže pro myšlenku pravého života v přírodě.
Denně jsem od něho získával nové věci; buď při prohlížení jeho musea, neb v rozpravě s ním, v putování po lesích, při lovu potopených loděk a zachraňování tonoucích hnízd, při dělání šípů a j. zálesáckých věcí.
Jeho „indiánská vesnice" stojí na místě, kde před staletími bylo tábořiště Pequotů; jeho táborový oheň stojí přímo tam, kde velký sachem a sagamoři Mohykánů sedávali kol „Ohně Velké Rady” a kde s bolestí viděli, jak „bílý muž” kus po kuse zabral jejich půdu a zavedl podivný život v místa, kde kdysi byla jejich loviště. Dnes jsou jejich cedrové, sosnové a březové háje stejně divoké, ale neslouží vždy zdraví a osvěžení, často jsou jen hrobem plechových krabic a starých automobilů.
Seton má rozdílné lesy od všech amerických; nestrpí, aby tam někdo odhazoval papírů, neb jiné neřesti; je to pohádka lesa; čistota všude vzorná a zvěř krotká, neboť tam není nikoho, kdo by jí ubližoval.
Tři dny utekly jako voda — stisk ruky Setonovy jsem cítil celou cestu a myslím, že nikdy nezapomenu chvil s ním ztrávených. Na cestu kynuly nám pučící stromy, bílé labutě a mohutný orel v oblacích, nejvíc však silueta indiánské vesnice a stříbrovlasá postava Setonova, rýsující se v záři západu.
