„Vím něco o chlapectví; vlastně, jsem sám skoro jako chlapec. Chlapec jest jeskynní člověk do svých šestnácti nebo sedmnácti. Jest v této době v období kmenového života. Loyálnost ke svému kmeni nebo tlupě jest jeho vlastním náboženstvím, a daleko převažuje každý vztah k církvi nebo státu. Britové v Indii a Římani kdekoliv pravidelně se smluvili s divokými národy jednoduše a bez námahy tak, že jednali prostřednictvím jejich náčelníků. Tímto plánem se budu říditi.“
Tak brzo po tom jednoho jitra šel jsem do vesnické školy a žádal jsem učitelku, mohu-li k hochům tak pět minut promluvit. Odpověděla: „Zajisté.“
I řekl jsem: „Nechť všichni chlapci starší než dvanáct let vstanou.“ Asi tucet jich vstalo. — „Jsou zde dnes všichni?“ ptal jsem se. — „Nikoli.“ Tři chyběli.
„Dobrá! To jest právě dobré číslo. Nuže, hoši,“ pokračoval jsem, „zvu vás, vy kteří stojíte a ty tři, kteří tu dnes nejsou, abyste přišli do indiánské vesnice v mém sídle, příští pátek po škole. Budeme tam spolu tábořit od pátku po škole až do pondělí před školou. Budu míti čluny, kenů, stany a týpí v dobrém stavu, slamníky napěchované slámou, dosti dříví, a jídla, co hrdlo ráčí. Jedině dvě pokrývky si každý vezměte s sebou a pamatujte, nechci abyste měli střelné zbraně, sirky, tabák nebo kořalku. Přijdete tedy?“
NOVÁ ŘADA HER
1. Ztrnout. Tuto hru hrají dva hoši, jeden jest lovcem a druhý zvířetem, za nímž se lovec plíží. Obcházejí táborový kruh, každý konaje svou úlohu jak nejlépe dovede, lovec se krade za zvěří, zvíře se obezřele vzdaluje, vítr větříc a občas se poohlédnouc po své stopě. Na slovo náčelníkovo „ztrnout“, oba ihned jakoby ztuhli. Zůstanou v té posici, dokud jeden nebo druhý ji nepřeruší, mrkne okem, nebo hne nějakým svalem a podobně. Kdo nejlépe se ovládá, vítězí.
2. Závody v mluvení. Dva hráči se postaví uvnitř kruhu proti sobě, tváří v tvář. Na slovo vůdcovo: „Teď!“ oba začnou o něčem hovořiti, každý o svém thematu, nehledě na druhého. Úkolem jejich jest udržeti řeč v plynulěm toku, dokud vůdce nezvolá: „Dost!“ po uplynutí jedné minuty. Boduje se za souvislost myšlenkovou, za ukončení vypravování nebo za pěkný přednes.
Sisyfova práce. První nese v běhu předmět k metě, kde jej položí. (Hodí se: míč, krabička, peníz, kamének a pod.) Rychle se vrací na své místo. Jakmile dorazí, ustoupí krok zpět, vyběhne druhý, u cíle uchopí předmět a předá třetímu. Sám se postaví před prvního. Třetí vyrazí — prvý a druhý krok zpět — položí předmět k cíli atd. Každý lichý nese předmět k cíli, sudý jej odnáší. Vítězí zástup, z něhož poslední člen první vykonal svůj úkol.