Moudrost cestami lesa — co je to jiného, než moudrost získaná vlastním úsilím, zkušenost životní, práce, kterou vykonaly naše ruce a naše smysly a kterou jsme tvořili sama sebe. To jest ono ušlechtilé závodění o orlí péra, kterým zdokonalujeme se všestranně, kterým probouzíme v sobě zájem o věci tohoto světa, kterým rozvíjíme svou duši do šířky.
Horlivě sněmujte! přikazuje nám Seton. Neznamená-li to, že máme mít zájem na věcech veřejných, že nemáme uzavírat se do sebe a tlumit v sobě radost i bolest, ale obětovat se pro dobro lidstva, býti bojovníky za ideály, které v srdci nosíme.
Důstojný člověk jest ten, jenž stojí povýšen nad každou plochostí charakteru a jest veskrze opravdový, vážný. Aristokracii ducha měli bychom si vychovat, a kdo by měl vynikat ryzím charakterem nad ostatní lidi tak jako woodcrafter? Woodcrafter je jemný, zdvořilý, laskavý ke každému.
]e učiněný dobrák, rozdělil by srdce své s každým, pomáhá kde může, sám sebe nešetře. Ví, že pravé bohatství jest jen duchovní.
Jeho ideál je hrdinný, odvaha je prvou jeho ctností.
Je čistý, jest jako dítě čistý a nevinný i v nejpozdnějším věku svého života. Neboť Kristovo: „Nebudete-li jako pacholata, nevejdete do království nebeského,“ jest právě pravdou u nás.
Prostý život, po kterém volalo už tolik filosofů, se uskutečňuje v táborech a stává se zásadou, bez které není moudrosti lesa. „Největším neštěstím hocha jest přepych“ — volá Dan Beard, náčelník skautů amerických.
Kdo je naplněn moudrostí lesa, nezapře nikdy svou duši, nezapomene nikdy své duše, nejedná nikdy tak, aby mluvily jen smysly, pudy, vášně jeho — žije oduševněle — je bytostí zářící, jasnou, vyrovnanou. Jedná vždy — dle Masarykova výroku — sub specie aeternitatis.
Jest člověkem v hloubi duše zbožným. Žije vírou živou, netápe v mlhovinách záhrobního života, aby čekal odměnu za své dobré skutky, nýbrž uskutečňuje „království boží na zemi”, náboženství je mu věcí denního života a ne odříkávaných modlitbiček a nedělních pobožností. Ví, ze Boha postihnout lze především ve velikolepém díle jeho — Přírodě, nalézti jej a rozmlouvati s ním že možno pak jedině v srdci svém, takže nepotřebuje kněží ani církví. —
Tak velikým ideálem podložena je moudrost lesa, tak hluboké zásady vedou naše hnutí! Kéž si to stále všichni uvědomujeme.
