Pokračování textu ze strany 10
„Výborně,” zvolal jsem. „Jsem rád, když to vím. Teď to nebudeme zkoušet, ale někdy jindy.”
Nyní jsem předvedl oba před voliče. Martin dostal snadno většinu; jeho vůdcovství bylo nesporné.
Ó, jak mi srdce skleslo, když se jednalo o Hank Martina[1]. Byl ramenatý, s hranatou sanicí, šedýma očima šestnáctiletý hoch, silný jako mladý býk, energický, samostatný a nebojácný — byl by mne mohl poraziti v prvním kruhu. Byl však „nejhorší kluk z kraje". Byl všeho darebáctví schopen, jeho činy už přestávaly býti klukovskými výstřelky, začínaly to být zločiny. Hank dospíval určitě pro káznici a tlupu chlapců sváděl s sebou. Jeho otec měl krávy a Hankovým ranním zaměstnáním bylo obcházeti s mlékem. To mu dalo mnoho příležitostí k darebnostem, které si nedal ujíti. Docela dobře jsem věděl, že Hank byl ten umělec, který mi pomaloval dveře. Děsil jsem se Hanka Martina. Nyní nesporně byl zvolen vůdcem družiny. Vládl po svém božském právu a stejně nebeském neprávu. I chtěje své politice zůstati věren, musím ho získati.
Obyčejně se stává, že zlí hoši jsou prostě silou překypující nebo svedení dobří hoši, kteří silně předstírají býti jinými než vlastně jsou, a chcete-li je ovládnouti, musíte je přiměti k tomu, aby odložili svou masku.
Doufaje, že tomu tak může býti v tomto případě, vzal jsem Hanka stranou a řekl: „Podívej, Hanku, kamarádi tě zvolili Velkým Náčelníkem kmene. Pamatuj, že to není pouze pro dnešek a zítřek a nejbližší dny. Chceme si udržeti kmen po celý rok i dále, doma i venku, jako jakýsi klub, tak dlouho, dokud chlapci budou mít oň zájem. Máš se státi vůdcem těchto malých chlapců. Doufám, že jsi příliš mužem, než abys je přivedl do nesnází!“
Odpověděl: „Nikoli, neprovedu nic takového.”
To byla slova, a možná že nic více. Nemohl jsem věděti. Nicméně jeho matka mi vyprávěla dlouho potom, že to něco znamenalo. Hank nikdy před tím nebyl osloven dospělými jako důležitá osoba; a to se mu zdálo novou a milou zkušeností. Chopil se své nové odpovědnosti a díval se jí v tvář jako muž.
To však bylo léta později. Zatím jsme byli hotovi s jeho volbou. Neobyčejně tlustý hoch nyní zaujal můj zrak. Bylo mu zřejmě kolem čtrnácti, avšak vážil asi dvě stě a dvacet liber. Obrátil jsem se k chlapci vedle mne a tázal se: „Kdo je to?” Odpověděl: „To jest Tom Sewit.” Myslil jsem si: „Tohle jméno si budu pamatovati s tou figurou za ním.”
Teď jsem vyzval k jmenování druhého Náčelníka. Najednou všichni vykřikli: „Tom Sewit! Tom Sewit!”
Jistě jsme nepotřebovali tlustého chlapce. Potřebovali jsme siláka, i nevšímal jsem si toho, až slabý hlas vedle mne řekl: „Tom Barney” Tom Barney nebyl nic zvláštního, ale byl lepší než tlustý hoch — „přístav v bouři”.
Řekl jsem: „Řekl jsi, Tom Barney jest hoch pro toto místo. Kdo jste pro Tom Barneye, ruce vzhůru.” Pět rukou se zvedlo. „Všichni, kdož jsou pro ..text pokračuje
- ↑ V původní Setonově verzi příběhu z května 1924 se nejmenoval Hank Martin, nýbrž Harry Fitch. Skutečné jméno tohoto chlapce však bylo Harold Ferris!
