Stránka:vatra-28-6.djvu/7

pouštím na měsíc. Připravujte se. Za měsíc v sadu Žukovského, kolem rybníčku, budu zkoušet od rána do večera pro konečný zápis do oddílů. A nutno říci, že děti tento měsíc nadarmo neprožily. Mnohé z nich způso- bily nemalé rozhořčení rodičům, začínajíce otázkami o pěti souhvězdích, která třeba v noci ukázat na nebi, o planetách, slunci a měsíci. Rodiče, daleko ne vždy zběhlí v těchto otázkách,š1i do knihkupectví a koupili astronomické knížky. A samo sebou se rozumí, budoucí rozvědčíci jako klíšťata vpíjeli se do těchto knih. Totéž bylo s budoucími kuchaři. Někteří se začali vrtět V kuchyni, dotírajíce otázkami o 4 jídlech, které potřebují podle programu. Botanikové se předháněli v určování a chodili s otázkami na učitele. Budoucí rybáři a lovci V. Sb. honili se za rybáři a lovci ve městě, snažíce se co nejvíce dověděti o_ způsobu honu a lovu. Když jsem za měsíc za pomocí několika studentů 2. stupně provedl v sadu tyto zkoušky, přesvědčil jsem se, že celá tato masa dětí vykonala velikou práci. Mnozí dali se vyzkoušet, aby mohli vstoupit do několika oddílů. Počátečními výsledky zkoušení byl jsem zcela spokojen. Teď stála před námi práce vnitřního spojení této masy dětí. V. Sb. byl rozdělen na oddíly a začátkem máje počali jsme uskutečňovat pochody na sousední sopky. Za základ těchto exkursi zvolil jsem metodu soutěžení. Zel, že se mi postavily V cestu dvě velké překážky: nedostatek obuvi a občan- ská Válka. Nedostatek obuvi neměl rozhodujícího vlivu na náš podnik, ale nepřekročitelnou překážkou byly vojenské zákroky od května roku 1918 proti objevivším se semenovským tlupám. Za městem na hoře stála baterie, po okresích se rozjížděly vojenské patroly. Vojenský komisař na otázku, ne- bude—li velká skupina dětí považována za semenovskou tlupu a se sousední hory odstřelována, odpověděl: — „nemohu za nic ručit, vyčkejte klidnější doby." Nemohl jsem si ovšem vzít na svědomí ani jeden zahubený život svěřených mně dětí. Smutně jsem přišel příštího dne ke shromážděným oddílům V. Sb. a řekl, že do doby klidu ve městě je rozpouštím, novou schůzku že 'oznámím v novinách. Těžko je řící, jaký těžký dojem to v nich zanechalo. Mnozí se slzami v očích, obstoupivše mne, zkoušeli rozmluviti pevné mé rozhodnutí, zůstal jsem však nezviklatelný a rozpustil je. Ani v létě r. 1918, ani následující periody semenovské reakce neobnovoval jsem svého pokusu z těchže příčin, které jsem uvedl dříve. Vím, že kdybych sám nebo kdokoliv jiný V Citě nebo V jiném místě pokusil se znova obnovit tuto zdlouhavou a vážnou hru a zvláště opíral se o porozumění a pomoc školských pracovníků a osvětových sborů, výsledky by byly jistě uspokoji— v-v: vější. Napsal Inocenc Žukov. Přeložil Míla Vavrda Život trvá 5 divokostí. To, coje nejživější, je nejdivočejší. N ejsouc ještě podma— něno člověkem, osvěžuje ho svou přítomností Thoreau