Pokračování textu ze strany 12
… jádro a pokrytecky se přetvařují a chcete-li je ovládnout, musíte je přimět k tomu, aby odložili tuto svou masku.
Doufaje, že tomu tak může být i v tomto případě, vzal jsem Hanka stranou a řekl: "Podívej se, Hanku, kamarádi si tě zvolili za Velkého náčelníka kmene. Pamatuj, že to není jen pro dnešek a zítřek, a příští den. Náš kmen si chceme udržet po celý rok i déle, doma i venku, jako klub tak dlouho, pokud budou mít chlapci o něj zájem. Uvaž, že se máš stát vůdcem těchto malých chlapců. Doufám, že jsi příliš mužem, než abys je uvedl do nesnází.”
Odpověděl: “Ne, neudělám nic takového.”
Byla to slova a možná že nic víc. Nemohl jsem vědět. Nicméně mi dlouho potom vyprávěla jeho matka, že to pro něho něco znamenalo, Hank nebyl předtím nikdy osloven dospělými jako důležitá osoba, a to bylo pro něho novou a milou zkušeností. Ujal se svého nového úkolu a své zodpovědné postavení bral vážně jako muž.
To bylo ovšem daleko později. Měli jsme zatím napilno s naší volbou. Neobyčejně tlustý hoch upoutal nyní mou pozornost. Bylo mu jistě čtrnáct, ale vážil asi dvěstědvacet liber. Obrátil jsem se k chlapco vedle a zeptal se: “Kdo je to?” – Odpověděl: “Tom Sewit.”
Umínil jsem si: “Toto jméno i jeho zjev si zapamatuji.”
Teď jsem vyzval k jmenování druhého náčelníka. Všichni vykřikli jako jedním hlasem “Tom Sewit, Tom Sewit.”
Rozhodně jsme nepotřebovali nějakého tlustého chlapce. Potřebovali jsme siláka, i nevšímal jsem si toho, až se ozval slabý hlas vedle mne: “Tom Barney.” Tom Barney nebyl nijak zvláštní, ale byl lepší než tlustý hoch – “jako přístav v bouři.”
Řekl jsem: “Byl zde návrh na Toma Barneye. Kdo je pro Toma Barneye, ať zvedne ruku” Zvedlo se pět rukou. “A pro Toma Sewita?”
Třicetosm rukou se objevilo – hotový les. Opatrně a poněkud rozpačitě jsem přepočítával. Tu jsem si všiml, že jeden hoch zvedá obě ruce.
